Aneb Beckera a Clytena neubytovávat!

Ty schránky, tak ty patří mezi jedny mých posledních ” velmi oblíbených dětí”, jsem na ně pyšná, sem pyšná na svůj schránkový počin, nebyly úplně zadarmo a hlavně, nahradily staré, hnusné, rozlámané a počmárané.

Ještě to snad nejsou ani dva roky, co jsem je objednala, těšyla na ně, a pak tam konečně byly a já vydala jednoznačný pokyn:

“Nepsat štítky ručně, držet se původní předlohy!”, každý totiž svou schránku obdržel s dvěma klíčky a nadepsaným štítkem.

Svou schránku má samozřejmě i náš domovní prudič, který už v domě nebydlí, protože svůj byteček od září komusi pronajal, a to za cenu zhruba o 4 tisíce vyšší, než je v našich končinách obvyklé, ovšem za služby začal hnedle svévolně platit o 3 stovky míň. I tak sem byla ráda, že ho už nepotkávám, ovšem dneska poránu, tak dneska poránu mě u mých milovaných schránek,  málem jeblo!

Pravda, schránky jsou momentálně pořád zaprášené, protože v domě se škrábe a štukuje, ovšem tenhle štítek předčil veškerá má životní očekávání!

A tak jsem do něj ze strany trošinku škrábla, jakože ho klidně úplně utrhnu, ale ouha, ono je to přilepeno vteřinovým lepidlem, nebo bůhví jakým sajrajtem, který rozežral i smalt, navíc malinko ukápl i na schránku pod…

Ráda bych věděla, jestli se takhle pekař chová i ve své civilizované zemi :o(