Každý z nás je “alergický” na nějaké smrady, většina určitě na zápach z cigaret, dokonce i já, nadstandardní kuřák, občas někde ucítím ten smrad z nevysypaných popelníků a nevyvětraných prostor, a přejde mě chuť si zapálit. Dokonce i já…….., občas pocítím nutkavou potřebu odvětrat své auto:o)

Krom toho, že ráda kouřím, taky ráda jím, ovšem co k jídlu rozhodně nepotřebuju, je smrad z kuchyně, nemyslím vůni jídla, natož vůni dobrého jídla, myslím zápach, které 99.9% vaření sebou přináší, pach tuku a všechn možných jiných ingrediencí, které vsáknou do záclon, závěsů, polštářů i oblečení, a to je jeden z důvodů proč nejsem příznivcem obývacích pokojů propojených s kuchyněmi, mně prostě všechny ty, časem žluklé pachy vadí.

Před týdnem jsem zašla v Paladiu k Marksi a Spencerovi pro Vánoční balící papíry, tam vedou tenhle sortiment v patře u pánského a dětského oddělení a koutku potravin, nově opatřeného pekárnou, nu což, vzala sem papíry a sjela k pokladně do přízemí.

Včera se, zašla do prodejny této značky ve Smíchovském prodejním centru, tam se ovšem odehrávají všechna oddělení v rámci jednoho patra a pekárna se tak ocitla v těsném sousedství oddělení dámského prádla, pyžam, županů a koupacích plášťů.
jeden z županů lákal už na dálku, bílý dlouhý mišánek s růžovými a fialovými puntíky, radost pohledět, velká chuť si ho pohladit, poňuchňat se s ním a koupit ho! Ovšem pak, pak sem z toho absolutně nejjemnějšího plyše ucítila ten pomalu se rozkládající odér tuku.

A bylo po chuti, šla sem pryč bez župánku, a co víc, už sem se nezastavila ani u jednoho štendru s oblečením, přitom do včerejška se nestalo, že bych v tomhle obchodě někdy aspoň něco nekoupila.

Skříně bych si do kuchyně taky nikdy nepostavila.