Včera během dne jsem zvažovala, jestli se vzhledem k chladnému počasí smutečního průvodu zúčastnit, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano.

Vzpomněla jsem si na ty mrazivé dny listopadu a prosince 1989 kdy jsem každý den od 19. listopadu do 29. prosince, žila na ulici, s výjimkou Letenské neděle a 24. prosince. Tehdy jsme měli pocit, že je potřeba ho hlídat až do poslední chvíle, a tak jsme ho 29. doprovodili na Hrad a večer si s ním před Špalíčkem zazpívali ” Když jsem já šel tou Putimskou branou”. V roce 1989 byl Václav Havel vlastně zvolen přímou volbou, byť nepřímo:-).

A stejně tak ho bylo potřeba doprovodit na Hrad dnes, naposledy.

Ráno  jsem trošku zaspala a bohužel už na správná místa nejezdila doprava, a tak jsem si popoběhla z Karlova Náměstí až ke Karlovu mostu, kde si mi průvod podařilo dostihnout. No a pak jsme šli až na Hradčanské náměstí. Netuším jestli těch lidí bylo 10 nebo 15 tisíc, ale když jsem vystoupala až nahoru, říkal kdosi ekonomu Sedláčkovi do telefonu, že lidé ještě stále jdou po Karlově Mostě.

Hudba hrála divná, moc smuteční, žádná Putimská brána, ale když spřežení černých hřebců s rakví na lafetě dorazilo až k bráně, rozezněl Hradčanské náměstí potlesk, který trval určitě dobrých 10 minut.

Tak sbohem pane prezidente.