prostě se spokojí s jednoduchými řešeními. 

Probouzím se a nemapatuju si, že to nemá být normální, prostě cítím, že to normální není. Dusím se a slyším jak sípám, že se dusím, ” Nemůžu dýchat!”

“Potřebujete něco?”, ptá se mě nějaká žena

“Ano, vzduch, nemůžu dýchat!”  vstávám z postele a co nejrychleji jdu na záchod. Ne, že by se mi chtělo na záchod, ale na záchodech bývají zrcadla a když se někdo dusí, je na něm přece vidět, že se dusí.

Vracím se zpět, ta žena, je to sestra, samozřejmě ne moje, se ptá, jestli jsem vpořádku.

“Nejsem vpořádku, jsem fialová, zavolejte doktora!”

Přichází doktor a ihned vidí, že se jsem fialová a asi se dusím. Okamžitě mi odmotává obvazy z hlavy a zpět je zamotává mnohem šetrněji, úplně volně.

” Vždyť nemohla dýchat, neviděla jste tu barvu?!” poznamenává směrem k sestře,

” Chcete džus?” ptá se sestra, a ano, chci džus.

Nalévá mi do vysoké štíhlé sklenice žlutý pomerančový džus.

“Chcete jogurt?” a ano, chci jogurt.

Sedim v posteli s volně obvázanou hlavou, můžu dýchat a jím oranžový broskvový jogurt a upíjím z vysoké, štíhlé sklenice oranžový pomerančový džus.

“Chcete prášek na spaní? Chcete ještě džus?”

Zapíjím svůj celý prášek na spaní druhou, vysokou, štíhlou sklenicí žlutého pomerančového džusu a sestra mi sklápí postel ke spaní.

Můžu dýchat, nemám hlad ani žízeň, a chce se mi spát.