Postupem času jsem vypustila mnoho vánočních zvyků, k některým jsem se zase už vrátila, ale posílat Vánoční přání jsem nikdy nepřestala.Pamatuju si, jak staršně se mi nelíbily vánoční a novoroční blahopřání produkovaná bolševickými tiskárnami a tak jsem zvolila na dlouhá desetiletí téma “zasněžená krajina”.Kdokoliv ode mne dostal vánoční přání, mohl si být na 1000000% jist, že na něm nebudou ani vánoční ozdoby, ani cukroví, natož sklenice sektu, když vánoční stromeček, tak ten v lese a zasněžený, chvílema jsem ulítla a kupovala i venkovní zimní témata od Lady.
Po revoluci jsem začala se zimními motivy Unicef, ovšem někdy kolem roku 2000 jsem úplně změnila strategii a přešla jsem na zlaté nebo stříbrné stylizované vánoční stromečky nebo balíčky, k tomu jsem měla i zlatou s tříbrnou propisovačku ( tu stříbrnou mi někdo štípl).
Mám své lidi, kterým posílám blahopřání už desítky let, třeba svou učitelku ze ZDŠ ( nikdy mi blahopřání sama neposlala, ale vím, že těmi mými se chlubí, kde může, jsem totiž jediný žák, který si na ni na Vánoce vzpomene). Když jsme v 90 roce skončili v našem podniku, coby ve státním a všemožně jsme se rozprchli, začala jsem dostávat blahopřání od některých bývalých zaměstnavatelů ( většinou jsou z nich v dnešní době už soudci Nejvyššího nebo Ústavního soudu, právníci prezidentů a tak různě a tak jim píšu taky, co kdyby, že jo?!:-)). Vloni mi přišlo překvapivě, těsně před vánoci blahopřání od jedné, která mě v roce 2002 vyhodila z práce a já o ní od té doby neslyšela, v tomto případě mi připadalo hloupé přání opětovat někdy už mezi svátky a tak jsem jí po Novém roce zavolala a šly jsme na oběd.
Pokud na někoho zapomenu, zavolám a popřeju, protože blýskavé ani neblýskavé vánoční mejly, natož SMSky, mě neberou.
Letos mám svou třetí vánoční změnu, lední medvědy, jsou krásní a připomínají mi labradory:-), se stříbrným nápisem o vánocích a stříbrnýma hvězdičkama ( a já mám jen zlatou propisku a to je malér), takže psaní musím odložit na příští týden.