a to mi teď připomenul Em3nem.
Když byl můj syn malý, strašně zlobil, fakt strašně, možná se tomu ani nedalo říct zlobil, prostě to bylo hrozné dítě a pokud on dneska říká o svých Gremlinech, že jsou zlobiví, tak jejich zlobivost dosahuje asi tak 3% na stupnici jeho zlobivosti.
Jednou jsem jela se synem z Ostravy do Prahy vlakem, to jsme v Praze ještě nebydleli, tehdy mu bylo asi 5 let a on ve vlaku, jak jinak, strašně zlobil. Běhal po vagonech, po různých kupé v “našem” vagonu, různě lezl přes lidi, až jsem ho nakonec zpacifikovala a usadila na sedadlo. To uražené dítě mi pak řeklo ” Ty si dovoluješ, protože já jsem malý a Ty jsi velká, ale počkej, až já budu velký a Ty budeš malá, já Ti to pak všechno vrátím!”
Mockrát jsme si na tu hlášku za uplynulých 20 let vzpomněli, často jsme se jí i zasmáli, často taky ne.
Nedávno jsem se šla podívat dolů na Gremliny, hráli jsme si a oni pak asi sahali na něco na co sahat neměli a můj syn Adam jim dal oběma zezadu pohlavek, docela velký pohlavek. Matěj začal kňourat a Adámek se zasmušil a rozběhl se ke mně jakože k ombudsmanovi:-) a já si vzpomněla a tak jsem řekla
” Ty si k nám dovoluješ, protože jsme malí a Ty jsi velký, ale POČKEJ až my budeme velcí a Ty budeš malý, pak Ti to všechno vrátíme!”
a pak jsme se zasmáli, ale jen tak vlažně, protože už oba víme, že historie se pořád opakuje a taky víme, že moc věcí, které zazlíváme svým rodičům pochopíme až na nás začnou řvát naše děti.
Jo, hláška je skvělá, proto si ji taky tak dlouho pamatuju a tenkrát v tom kupé nás to onemělo všechny. Myslím, že je trefná:-)
Bych si dal facku… co MI to ten potomek.
Ta hláška je výborná :o) Ale v tu chvíli bych asi nevěřícně zíral, co my to ten potomek sděluje ;o)