Není snad den, aby mi někdo nepředhodil ty preference.Myslím preference pokud jde o Gremliny, konkrétně, že preferuju malého Adámka před malým Matějem. A ona to je i není pravda.
Nevím, jestli se to dá nazvat preferováním, prostě jsou každý jiný, úplně jiný, s každým se musí jinak zacházet, navíc s tím jedním si rozumím prakticky beze slov, s tím druhým ne a to už dlouho, ne až teď, už krátce poté, co se narodili to tak bylo a čím jsou starší, tím je to markantnější.
Adámka zajímá všechno co dělám, když si ho posadím vedle sebe ať píšu na klávesnici, něco tvořím, nebo vařím, sedí a pozorně mě sleduje. Matěj taky sleduje, ale proto, aby do toho všeho praštil, že se to nesmí nedbá a zkusí do toho praštit ještě tak 5x.
Když si s Adámkem ukazujeme v knížce věci, dává pozor a snaží se opakovat co říkám,pravda moc mu to nejde:-).Když si ukazujeme s Matějem, zopakuje skoro každé slovo hned napoprvé, ale vzápětí urve kus té knížky.
Když jdeme s Adámkem zahradou, drží se mě za ruku a ukazuje mi věci, které ho zajímají. Když jdu zahradou s Matesem, dusá kolem mne, huláká 100x dokola “tati”, “mami”, do všeho kope a říká “bu ba”, to je jako bum bác:-))).
Natáhnu ruce, že jako jdeme, Adámek se mě za ruku chytí, Matěj mě přes ní praští,jakože je to sranda.
Zkrátka a dobře na stupnici od 1-10 jsou ty děti jeden na 1 a druhý na 9.5:-), jedno je zelené a druhé fialové / abych nepoužila černou a bílou, hned by mi někdo řekl, že Matěje vidím černě:-))/.
Nechci jednoho preferovat na úkor druhého. Chtěla bych jim rozumět oběma, ale prostě mi to nejde, ať dělám co dělám, to jedno dítě mě leká:-))))) a tiše si myslím, že můj muž je na tom úplně stejně jako já.