Nevím, jestli tady tahle věc byla už kdysi, ale asi ano, protože znám i spoustu dospělých, i starších lidí, jejichž potřeba vynikat, mít co nejvíc obdivovatelů, udržet si stálý obdiv a přízeň, není nikdy nasycena, nikdy se nenajedí, jsou soustavně hladoví.Citovou deprivaci vidím jako stálý hlad, hlad nejen po lásce, hlad po čemkoliv čeho by někdo jiný, mohl mít víc. Bytostí, které postihuje pak vidím jako lidi neschopné se nasytit.
Citová deprivace se vůbec nemusí týkat vztahu mezi dětmi a rodiči, může se jednat o vztah mezi dětmi a dětmi, dětmi a učiteli, ve vztahu ke komukoliv.
Možná je pravda, že někteří jedinci mají zvýšenou potřebu přijímat lásku a pozornost už v genetickém kódu, možná ne, možná někteří prostě jen dovedou lásku vidět a přijímat ji i z drobností a nasytit se.
Určitě znáte rodiny o kterých byste řekli, že se svým dětem věnují, určitě nepochybujete o tom, že mají všechny své děti stejně rádi a přesto si určitě občas všimnete, že některé děti podle Vášeho názoru zlobí víc a některé zlobí přiměřeně. Některé děti chtějí veškerou pozornost rodičů jen pro sebe, stejně tak později chtějí jen pro sebe pozornost vyvolených spolužáků, učitelů, ovšem ať se jim té pozornosti dostane jakékoliv množství, stále je to málo a navíc se jí tyto děti nesnaží docílit tím, že jsou hodné, pečlivé,. pilné, ne, v naprosté většině vynikají tím, že zlobí, řvou, dupou, chovají se agresivně, kradou, prostě dělají cokoliv jen proto, aby upoutali pozornost. Můžete je hladit od rána do večera, povídat si s nimi, nařezat jim, přidělovat tresty, žádná pozornost nebude nikdy dostatečně velká, nikdy je nenasytíte.