Čtu občas na stránce blogu SB a pokaždé se zamyslím nad tím, jestli na tom něco je.

Pokud ano, v praxi by to mělo třeba znamenat, že při tom stěhování si budu šetřit tělo a budu víc používat mozek.

Takže

1. v tom vedlejším bytě jsem měla nejprve zprovoznit jednu místnost a do ní jsem měla, samozřejmě za použití nějaké mužské síly, všechno nahrnout.

2. měla jsem postavit skříně a do nich přenést šaty ze skříní stávajících

3. měla jsem si koupit psací stůl a comp a všechno související zapojit už vedle.

4. tady jsem za sebou měla pozametat, případně vyluxovat, překročit tu hromadu cihel připravenou pro zazdění průchodu a už jsem se sem neměla vracet.

A co dělám?

A. do všech částečně zprovozněných místností vedle přenáším nesmyslně věci odtud a to tak, že obě části bytu jsou v podstatě plné a nejde se hnout.

B. všechno, co jsem neudělala podle bodu 1 a 2 jsem tupě nanosila do současného starého obýváku, který je takto plný prachu a krámů a už nikdo neví co by se vlastně mělo přenést a co raději vyhodit.

C. stůl jsem si nekoupila a tak tu budu tvrdnout u toho starého v zaprášené pracovně nejméně do úterý než dodělám dph.

D. nejméně do úterka budu překračovat ty cihly v průchodu pokaždé, když ponesu ty 3 kilometry vedle nějakou kravinu.

Jsem totálně vyčerpaná, síly už nemám vůbec žádné a můj mozek žádné rozumné impulsy nevysílá.

Ano, je to prostě tak, že pokud by se to motto v záhlaví mělo aplikovat na mne, muselo by se lehce poupravit a to asi takto ” Když sil ubývá, mozek atrofuje”.