prostě nic nového:-)

Virtualita je fajn věc, moc fajn věc:o), je fajn pro hledání čehokoliv co potřebujeme vědět, je fajn pro hledání čehokoliv. Je fajn na seznamování, fajn může být i virtuální sex, má ale i své nedostatky a má jich dost (nejen v tom sexu:o))

Virtualitě schází chuť (pokud pominu tu čokoládu), schází jí vůně ( pokud pominu tu vanilkovou svíčku Lor.), schází ji vizuální vjemy, o těch ostatních ani nemluvě.

Můžeme si stovky večerů s někým milým povídát přes ICQ, nebo si vyměňovat emaily, ale po 2 letech si těžko vzpomeneme jaký byl den, když jsme si psali to či ono, zda svítilo slunce, nebo pršelo, jestli mne nebo jeho štípl komár a čím si ten štípanec kdo namazal. Tyhle věci virtualita neumí, pořád to říkám.

Dnes jsem si přečetla jeden článek o dni z před 2 let. Ani nemusím zavírat oči, abych si vybavila každý detail toho dne, to slunce, tu vodu, místo na konci světa. Pamatuju si jak chutnal ten obědový řízek a jak studené bylo to malé pivo, pamatuju na ty kytky nad lomem a taky barvy kytek na Klajdovce. Taky pamatuju co jsem druhý den snídala, pamatuju i ten drobný déšť a rozhlednu nad Domem u Pánů z Lipé.

Pamatuju si to všechno, protože jsem tam byla, protože to nebyly barevné fotky na monitoru a virtuální vyprávění příběhu o jakémsi dni.

Jsou věci, které virtualita neumí, pořád to říkám, virtualita bez reality je nic.