( v sobotu večer a v neděli ráno:o))Ještě včera jsem pobíhala od Vltavy k Labi a zpátky, celá od malty a prachu a kolem sebe jsem vydávala prakticky jedinou zprávu nemáááááám čaaas!!!". A tak, zatím co jsem spoluvybudovala 2 koupelny s WC a dalších 6 místností, spolunavozila několik metráků stavebního materiálu a vymalovala pár zdí, proteklo mi mezi prsty mnoho událostí zdálnivě nedůležitých i těch zdánlivě důležitých.
Nestihla jsem společensky milé povinnosti a myslela si nevadí jindy", nebo říct mám Tě ráda" a už to nikdy nebudu moct udělat.
Neměla jsem čas opřít se o věci, které jsem považovala za jistoty a ve chvíli,kdy jsem se opřít potřebovala, jsem upadla, protože už nebylo opřít se o co
Dnes jsem se ráno probudila s kocovinou ačkoliv jsem včera nic nepila. Levé oko oteklé až za roh a pak, ten pohřeb. Namísto toho, abych jednu ruku urazila, dost možná jsem Aloei a catanovi polámala prsty na rukou:-(( A vůbec všechno tam tak strašné, že kdyby tam byl Tonda v lepší kondici, uričtě bysme si šli dát panáka.
Zítra to bude rok, co mi umřela Madlenka, rok a já se s tím nejen nesmířila, ale ani to míň nebolí. Dvanáct a půl roku se noc co noc se ke mně přitulila, hřála a já jí šeptala do černého kožíšku o svých ztrátách a nálezech. Nikoho takového už nemám.
Tak uvidíme co přinese pozítří.
