Mám čím dál tím silnější pocit, že lidé neempatičtí jsou nějak šťastnější. Možná to bude tím, že není nic lepšího než chápat své potřeby

Jsem prý málo empatická, bylo mi řečeno včera večer, no to miluju ty chvíle, kdy se cítím tak pod psa, že se mi nechce ani být, natož projevovat empatie a zrovna se to po mně vyžaduje. Ale téma k přemýšlení to rozhodně bylo a tak nad tím přemýšlím, od večera, dneska celý den.

Možná to není úplně empatické ty věci co dělám a určitě bych vyjmenovala bez přemýšlení nejméně 2-3, možná 5 lidi, o kterých vím, že vůči nim empatické dluhy mám, z různých důvodů, vůči některým být empatická nechci, vůči některým už nechci a pokud jde o ty další od 5. do 100. možná netuším, že bych empatická být měla.

Když vezmu konkrétní praktické empatie posledních měsíců mám pocit, že být empatický je hloupost. Třeba ta kotelna, stále 640 tisíc a přes rok uvažování jak, s kým, jestli ano, proč. Z hlediska té ceny je jasné, že návratnosti té investice se já už nedožiju a pokud ano, už o tom budu těžko vědět. Když jsem se definitivně rozhodla, že ANO, byl v té investici kus vlastního sebeuspokojení tím, že nebudu celou zimu pracně shánět peníze na koks, ale snad by se našel i kus empatie vůči dalším cca 35 lidem tady, kterým bude topení topit podle skutečné potřeby a ne podle toho, kdy a v jaké náladě se dostaví topič, kteří budou mít k dispozici teplou vodu 24 hodin denně v dostatečném množství, 35 lidem, kteří po pár stovkách ročně budou tu kotelnu 30 let platit spolu s dodaným teplem, které by mělo být především díky chytrým technologiím zařízení, podstatně levnější. Možná se v tomhle kus mé empatie vůči okolí najde. Já poděkovala /doufám:-))/ Pitrosovi, který tím semnou prošel, Filipovi, že mi v téhle šílené investici nechal volnou ruku, staviteli Hruškovi, že je slušný, paní inženýrce ze stavebního úřadu, že je rozumná.Taky jsem zavolala dodavateli koksu a poděkovala jsem mu za trpělivost, kterou měl při mém způsobu placení faktur. Ať přemýšlím jak přemýšlím, nikdo z těch 35 lidí v domě nepoděkoval mně. Dostala jsem pár emailů s obsahem " ta teplá voda neteče už 4 týdny a to je děs", " v suterénu kolem kotelny je nepořádek, mělo by SE to uklidit", " o kolik míň mám platit na službách?", " jsem zvyklý se koupat s přítelkyní v noci a po 1né není dost teplá voda", ale "DĚKUJU". ani jedno.

Adam se nastěhoval to "nového bytu" v kterém jsem po sobě vytřela, kus vymalovala a umyla okna, prostě jsem se snažila být empatická:o). Dole v bytě po nich zbylo všechno co se už nehodilo, v kuchyňských skříňkách nádobí, v dětském pokoji nepotřebné postýlky, v pokoji a v předsíňi všechno možné. Nepotřebují to, prý si to můžeme vyhodit do kontejneru…..Byt si vzali. Adam dal v práci výpověď a bude rozjíždět vlastní firmu, ale moc o tom nevím, moc semnou nemluví, jsme málo empatičtí, protože on potřebuje po začátek tak 150 tisíc. Tvářím se neempaticky.

Před pár týdny mě navštívil jeden přítel a povídal mi o tom, jak ho nic nebaví a jak všude kolem něj schází ta empatie hlavně doma, on neřekl empatie, ale vlastně o ní mluvil a třeba zrovna pro něj mám empatie dost a bez přemýšlení, nedělá mi to potíže, jenže….když se nad tím zamyslím, nevidím žádnou empatii z jeho strany směrem ke mně. Takže je to tak, že já mám být empatická vždycky ve chvíli, kdy se to jemu chce přijímat? Není to divné?

Přemýšlím i o empatických dluzích vůči jiným lidem, hlavně těm, které mám ráda. Možná na ně málo myslím, možná jsem chvílema přísliš zahleděná do svých problémů a neprojevuju empatie dostatek. Možná mi nevyhovuje způsob jakým bych ji projevovat měla, protože třeba ta virtuální empatie jako jediný způsob mi příjde příliš moc odosobněná, odlidštěná, bez života, mrtvá.

A tak empatii střídá apatie.¨

A jak říká Karča " Čím víc jsi apatická, tím víc jsi sympatická:o)"