Naštěstí jen 2:-)
Když máte Gremliny 2, musíte mít prakticky všechno 2x. Kromě toho, že musí mít každý svoje boty a svoje ostatní věci, spotřebujete dvojnásobné množství plen, posléze vylíváte 2 nočníky, musíte mít dva.
V autě mám běžně jen jednu sedačku, aby si tam někdo mohl sednout, ale když jedu s Gremlinama a ne s Adámkem nebo Matějem, musí se druhá přidat, k autu musíte nejprve z levé strany a přikurtovat jednoho, pak z druhé a přikurtovat druhého, stejná double operace je nutná při vyndávání. U pumpy musíte koupit 2x "tití", musíte mít 2-3 bombony, 2 rohlíky, 2 tatranky, 2 hlavy, 2 telefony, 4 ruce a 2 těla, protože Gremlini dělají stejné kraviny najednou, ale každý někde jinde.
Gremlini jsou nejradši s mámou a tátou, ale nás dva mají taky nějäk rádi nebo co, a to i přesto, že třeba konkrétně já jsem se tomu původně docela bránila.
3 pesy, 1 kočk a 2 Gremlini, to už je nářez, protože každý z těch 6ti chce být v každé chvíli hlavním hrdinou a tak zatím co se snažím zachraňovat pesy, každý Gremlin volá z jednoho mého telefonu, přičemž jeden stojí na židli v kuchyni a kouše do 15ti jablek a druhý sedí na mé klávesnici a snaží se volnou rukou faxovat, kočk vříská v pootevřeném okně, že venku prší a on chce domů, ale " ti dva by měli vypadnout!".
Pleny byly dost otravné, ale daleko horší je to, že Gremlini se začali pohybovat na ostro, což je docela nestíhačka, tedy pro mne, navíc zatímco Matěj se dožaduje usazení na nočník jakýmsi podivným " šula, jooo", Adámek jen poslakuje, podupává, tváří se zoufale a pobíhá od nočníku ke mně. Tedy já vidím jen to, že ke mně, protože nočník většinou nevidím. Samozřejmě, že to nedělají současně, takže během hodiny absolvuji zhruba 4x cestu k nočníku a s nočníkem, oblíknout. Zatímco jeden "šulá" druhý zajisté telefonuje, spouští v nějaké místnosti televizi, zatlouká hřebík do některého stolu, sedi venku na sekačce nebo na motorce, nebo vevntitř na vysavači (musíte mít 2-vysavač je taky auto), případně na některé z pes. Například Tina vyloženě nemá ráda, když na ní někdo sedí.
Telefonování jsem dnes zcela vypustila a žádné přijaté hovory se nekonaly, každý pokus o uskutečnění telefonátu doprovázelo hlasitý dvojitý křik "dida?" – 150x a pokusy vyrvat mi telefon z ruky.
Gremlini rovněž hovoří mezi sebou a to je velká legrace, zní to jako štěbetání z ptačího hnízda a vůbec tomu nerozumím, prostě se domlouvají po gremlinsku, ale dnes, když jsme vyjížděli od Labe, přikurtovala jsem Matese a s Adámkem jsme přešli na druhou stranu Zuzky, uzřel, že mám v tašce bombóny a tak jsem mu pochopitelně musela jeden dát, pak jsem přikurtovala i jeho, nasedla, jeli jsme. Chvíli sledovali z oken co se děje venku a někde za Roudnicí si Matěj zřejmě všiml, že něco není úplně vpořádku, protože Adam má něco v puse a on ne.
Sledovala jsem je v zrcátku a poslouchala jejich "dialog":-).
M:" Hama?"
A. kroutí hlavou " boboooo"
M. se rozhlíží po sedadlech, nic nenalézá a vydává jakési blíže nespecifikovatelné zvuky asi " ježiš, ale tady žádný bombon není, kdes to vzal sakra???"
A. "Bába, bobo, jo!" snaží se naklonit v sedačce dopředu, natahuje ruku a ukazuje Matějovi směrem do mé tašky.
M. "Babuuuuuu bobo!"
Sahám do kabelky a dozadu podávám Matějovi bombon. Spocená malá tlapka si ho bere.
A. "Babu bobo?!"
Sahám do kabelky………….
Dobombonováno, Adámek usíná, Matěj komentuje každé auto "Ato, jo" a každou motorku " En, ennnnn".
Přijíždíme domů "Máma jo?" " Táta jo?"
OMG, doufám, že Ája nebude mluvit tak brzy, nevím kterým uchem bych to už pojala:-))
