Stejná je řeka co nás spojuje,
ta Tvá je ještě tichá a poklidná,
ta moje divoce už se rozpíná,
stejná řeka nás dva vzdaluje.

Tam i tu do barev podzimu se halí,
zlaté jako Tvá kůže, jako mé vlasy,
šípky a ořeší a nikde žádné růže,
divoká vůně jako když šalvěj pálím.

Podzim má barvy whisky bez ledu,
koňaku v rozehřáté sklenici,
zralého vína v ušlechtilém skle,
všechno to chutná sladce po medu.

Teď, už jsi můj a já jsem Tvoje
a všechno nejen po podzimu voní,
řeka má čtyři roční období
a nikdo nemusí " brát co je ".

�