Do Prahy jsem přijela kdysi dávno Mercedesem, bylo to ještě v dobách, kdy Laco nejezdil ani na babetě, ovšem jen jako spolujezdec. V té době jsem za sebou neměla moc naježděných let, ale docela dost najetých kilometrů, ovšem v aut prostém městě. Mercedes mi byl zapůjčen jen jednou, asi na 500 metrů jízdy po Janáčkově nábřeží, ale když jsem najela asi potřetí na poměrně vysoký obrubník chodníku, bylo mi v dalším řízení zamezeno. A tak započalo 7 dlouhých let přepravy v Metru, tramvajích, busech a vlacích.

Když jsem dostala červené Uno Mucínka, bylo už po revoluci a i v Praze aut poněkud přibylo, taky se mi zdálo, že tramvají přibylo, pak taky že je moc křižovatek bez semafórů a ty s nimi  že mají moc krátkou zelenou a tak Mucínek prostě  jen stál na parkovišti,protože vyjet s nim do víru velkoměsta se pro mne rovnalo zaručené sebevraždě.

Ale já šla ještě dál! V té době jsem bydlela ve Strašnicích v půli cesty mezi stanicemi metra Strašnická a Skalka, prostě vedle ulice v Olšinách, asi půl km od Billy a moje hrůza z úkonů – vyjet z parkoviště, popojet k Bille, zaparkovat u Billy, vyjet z parkoviště u Billy, popojet domů, zaparkovat – byla tak silná, že jsem i 10 kilo nákupu táhla raději hodinu domů pěšky. Překonat tuto první fázi mi trvalo nejméně ¼ roku.

Druhá fáze -s autem do města začínala přepravou do vzdálených a nedostupných bodů, například vyzvednout cosi kdesi kam něco jede 5x za den. Takové ranní cesty pro mne začínaly už večerem, kdy jsem si až hluboko do noci plánovala kudy to vezmu, abych byla stále na hlavní a cestu mi v žádném případě nikde nezkřížila tramvaj.

Tohle období bylo podstatně kratší než období první, protože pokud jde o dopravu v Praze, plány si dělat můžeš, město je celkem hodné, ale itineráře  ti vždycky porouchá lidský faktor nastražením jednosměrek, uzávěr a objížděk.

Další, poměrně nezanedbatelnou fází, bylo parkování, ovšem vzhledem k tomu, že moje pracoviště se poměrně rychle posunovala po místech jako jsou -I.P.Pavlova, Karlovo Náměstí, Opletalova, netrvala tato fáze příliš dlouho. Byly prostě jen dvě možnosti, za 1. budu celý den parkovat, 2. zaparkuju a půjdu do kanceláře. 1. možnost jsem opustila cca  po týdnu.

Pokud jde o Prahu, má pro mne i dnes mnohá místa, která projíždím formou Ruské rulety, třeba Náměstí Kulaté Revoluce, pak Harfu a Balabenku:o)

No a pokud jde o jiná místa na světě, je to všechno hrozně moc podobné, akorát snad, pokud jedeš do Brna, musíš mít sebou připravenu na výměnu brněnskou značku, protože s pražskou se ti jako poslední kousek podaří  maximálně vyjet z dálnice:o))