Vrátila jsem se včera večer a po úklidu už ani slechu, ani dechu, k jídlu taky nic, protože jsem je tu nechala bez potravin" (například konzerva pro psy nebyla v kuchyni ale ve sklepě….., takže prostě nebyla).

Vejdu do svého pokoje, včera, v posteli totálně rozcupovaný patchwork, který jsem pracně opravovala už 3x, z postele jsem si vytahala roztříděný odpad a částečně přestlala.Nad rozcupovanýma krabicema papírových kapesníků odklizených na můj psací stůl jsem už jen mávla rukou.

Dneska zajedu nakoupit, až se vrátíš." povídám po poledni Filipovi, který musel někam za zaručeně neodkladnýma záležitostma.

Kolem páté mu volám, už z hladu, jojo už jede, mám prý jet do města, on je za chvíli doma.

25 minut mi to trvalo než jsem nakoupila, nějakou tu minutku pak trvalo než jsem ty krabice v lijáku přenosila z auta k domu a zaparkovala.

V posteli netříděný odpad, zkrátka obsah odpadkového koše, po podlahách už odpad tříděný a vrchol dne, půl sežrané kožené lodičky podzimní, pravé.

Pod polštářem mám kus celeru a na polštáři krabici od ananasového džusu 100%ního, podrobněji jsem to nezkoumala, krabice s nákupem jsem vysypala na ponk a panáka jsem si lokla přímo z lahve.

Jsem tak nasraná, že kdybych věděla v které hospodě to sedí, tak mu tam toho jeho  blbého psa zajdu hodit na stůl.

�

�