Každý z nás si svůj život původně narýsoval perfektně, nějak tak, jak nás to kdysi dávno v rýsování učili.
Chtěli bychom být chytří, úspěšní, vzdělaní, šikovní, mít dobrou práci, dobře placenou, vybrat si pro život chytrého, úspěšného, vzdělaného, šikovného, kvalitního partnera, splodit s ním chytré, úspěšné, vzdělané, šikovné, kvalitní děti a se všemi těmi chytrými, úspěšnými, vzdělanými, šikovnými a kvalitnimi lidmi bydlet v hezkém bytě nebo domečku,….
Většině z nás se z toho všeho povede jen mizivá část, některým část větší, některým pak všechno, ale oni najednou zjistí, že vlastně chtěli být míň spokojení, protože být moc spokojený je v podstatě celkem divná nuda při níž jim mezi prsty unikly věci tak samozřejmé jako je touha, vášeň, obdiv, věčná běžná denní krásná překvapení.
Někteří z nás žijí spokojené životy v kterých si dovedeme najít většinu věcí, které nás uspokojují.
Některým lidem ty spokojené, méně spokojené, či ty nespokojené životy najednou během zlomku vteřiny změní události, které jakoby do jejich života nepatřily. Najednou je všechno jinak, starosti které se nedají unést, bolest, která se nedá snést, nemoc se kterou se nedá nebo nechce bojovat, zlomek vteřiny který všechno změní. Najednou žijete cizí život.
Otázka " A proč by se to mělo stát zrovna mně? " je špatně, ta správná je " A proč ne zrovna mně?"
