Ne moc brzy, protože prasečích střev jsem se už v životě načistila dost, prostě až ve chvíli, kdy podle zaručených zpráv se čuník nacházel rozdělen už v několika kotlích, vyrazili jsme k našim přátelům:o) na zabijačku.No není to úplně přesně takhle, jsou to spíš Filipovi přátelé a mí známí, i když je fakt, že za ta leta jsou nekteří z nich  už i mí přátelé, zejména pak ve chvíli, kdy mají prase.

Prasátko se vařilo u Kokořína, na statku, který vypadal trochu jako z knihy Vejce a já. I kůň tam byl, krásný hnědý polokrevník, možná teplokrevník, chodil si kam se mu zamanulo, po louce, mezi zaparkovanými auty,  do kotlů s jitrnicemi a jelity nakukoval, pohladila jsem si ho přes celý obličej, a patřil slečně, která nebyla ničí přítel, jen trochu známá, ale zato je policistka co jezdí na koni i v práci po Stromovce, ale na jiném.

Kromě prasátka a koně tam bylo plno chlapů, protože skoro všichni Filipovi přátelé a mí známí už za ta léta co je znám a s některými se už i přátelím,  ztratili někde své manželky, v některých případech pak ty manželky ztratily je a časem se pak někam ztratily i jejich náhradnice no a Džorž co má ty nejkrásnější a nejmodřejší oči na světě, tak ten přišel nedávno  o manželku  i o stínovou manželku prakticky najednou.

No, sluníčko včera svítilo, oheň v krbu sálal jako blázen, prasátko chutnalo prasátkově, Zlato se z toho všeho poblilo, dozveděli jsme se že pivní štěňátka se už vyrábí i 15ti litrová a potvrdili si, že kořalka, když je ve velkých lahvích, má se houpat na vlastní houpačce, aby se to líp nalívalo.

Já pila s Džoržem z jedné sklenice a Filip cestou domů říkal, že jsme těch decových panáků měli napůl tak asi 80, ale nevěřte tomu, fakt je to pomluva:o)

Prasátková zabijačka je prima věc, ale protože my dva s Filipem si moc nepotrpíme na věci co jsou v ceně, dnes ráno jsme snídali doma míchaná vejce ( pro Moraváky vaječinu) na cibulce, a k obědu jsem smažila řízky, kuřecí:o)).