Nevím jak Vy,ale já jsem na tom s domácími končinami blbě a myslím si, že je to víc obvyklé než neobvyklé.Když jsem bydlívala na Moravě, znala jsem okolí svého bydliště dokonale tak do 20ti km a třeba Opava mi už připadala jako velmi vzdálené neznámo.
Pak jsem začala jezdit do Brna a seznala jsem, že před Brnem je Vyškov.
Cesty do Prahy vlakem jsem moc nevnímala, koho by zajímaly vlakové zastávky, když jede do Prahy. No a v Praze? Prahu 1,2,5 a Žižkov, pokud se mi náhodou podařilo sednout do špatného autobusu a místo na Prosek dojet na Lhotku, byla jsem ztracená na celý den. Z Pardubic znám jen noční nádraží a Hradec, Litomyšl a Vysoké Mýto pamatuju z jedné cesty autem z Olomouce do Prahy.
Většina domácích míst", pokud k nim nejezdíme do školy či za prací, nám zůstává tak nějak utajena a většinou se neodtajní, pokud se nespojí s nějakou konkrétní osobou, případně věcí. Takto jsme poznala Bratislavu, Lenoru a okolní Šumavu, Bechyni, Vltavu proti proudu z Prahy až po Štěchovice a taky vyčpělou čedičovou kupu Říp, no řekněte sami, víte kde leží Říp? tedy myslím Vás, kteří nejezdíte do okolí domů nebo po dálnici někam.
I Prahu už mám za těch 22 let docela zmáklou, i když mám stále i v ní svá bílá místa", třeba část Prahy 4, 8 a 9, nikdy se nenaučím, která je Českomoravská, která Vysočanská a která Novovysočanská, která křižovatka je Harfa a která Balabenka.
Zkrátka a dobře, co blízký, bližší, či nejbližší člověk, to nějaké zmáklé místo na mapě, kam bych si mohla zapíchnout praporek.
No a tak díky Tobě vím, kde je Kopidlno a mám z toho radost, kterou mi nezkazí ani to, že musím chodit po lese a nesmím koukat na televizi:o)."
