Hned jak jsem ráno přečetla druhý mejl a první zprávu na icq, napadlo mě, že ten den bude stát za hovno.
A fakt.
Napřed jsem se šla koupat, ven, bylo krásně a horko, pak jsem se šla osušit a pak jsem si všimla, že Zlato klepe hlavou jako by chytlo něco mezi Parkinsonem, epileptickým záchvatem a Tancem Sv. Víta. Chvílijsem ji pozorovala, vypadalo to, že je překvapená stejně jako já.
Nejprve jsem ji prohmatala a hned potom šla prohledat zahradu abych zjistila, jestli nesnědla něco nepatřičného, třeba hnojivo nebo nějaký jiný sajrajt, nic jsem nenašla, ale škubání pokračovalo a tak jsem Zlato nastoupila do auta a jely jsme k doktorovi.
Cestou, ani v ordinaci ani jeden záškub, zato horečka skoro 41 stupňů a tak Zlato vyfasovalo 3 injekce a 1 obrázek za vzorné chování a já několik úvah pana doktora na témata jako úžeh, epilepsie, borelióza.
Dorazily jsme zpět domů, Zlato to vzalo od auta do postele přes bazén, lehlo si a začalo škubat a tak jsem vysledovala, že ty podivné silné tiky přichází výlučně v klidové poloze. V nejsilnější formě pak těsně před pokusem usnout.
Celý zbytek dne jsem pese obkládala hlavu a krk mokrýma ručníkama.
Po zhruba 10ti hodinách škubání přestalo, horečka snad klesla, Zlato usnulo.
A vo co de, to se uvidí v příštích dnech.
Zleva Tina, uprostřed Zlato, vpravo Geri
