Bývaly doby, kdy mě zlato moc nezajímalo, jednak jsem ještě nevěděla, že jsem letní typ a pak, nosily se věci barevné a pokud možno plastové:-)
Z té doby mám "šperků" plnou krabici na klobouky, korále, náramky, náušnice, všechno vždycky k sobě do barvy aty barvy byly červené, bledě modré, bílé, zelené, černé, zkrátka a dobře, ke každému oblečení patřila náležitá sada.
Později jsem tyto plasty vyměnila spíš za bižuterii ve stylu etno, takže nějaký kov, který špinil jak prase a v něm zapasované kousky mušlí, dřev a podobně.
O trochu později, přesto, že jsem stále nevěděla, že jsem letní typ, mě posedlo zlato a "drahé kamení" a protože v úvozovkách, tak spíš nerosty nebo rosty, zejména korály růžové i červené. Pravda, nejvíc se mi líbí korál bílý, ale žádný nemám.
Ještě později jsem se rozhodla, že zlaté šperky a zejména ty velké a megavelké jsou nechutnost a všechno jsem zavřela do krabic a ty do trezoru a na těle jsem si nechala jen 2-3 kousky které jsem cítila jako předměty rituální, tedy předměty které není možno sundat aniž by se přihodila nějaká katastrofa. Postupem let k nim ale přibývaly další a další, některé naopak zase ubyly – to když jsem nebyla dojmu, že jsou rituální ve smyslu negativním.
Mám několik krásných a drahých šperků, které jsem měla na ruce nebo krku jen párkrát a vždycky se stalo něco neblahého. Pak jsou ovšem také takové, že se stane něco neblahého, když je na krku nebo ruce nemám, zejména na krku a tak už chodím prakticky v předklonu:o).
Pozitivně "vychytaných" prstýnků mám 6, ale 5 z nich ( všechny patří na levou ruku) u sebe mít nutně nemusím, jen někdy, mám pocit, že ano.
První zleva je had z levého malíčku, tenhle prstýnek jsem dostala v 18ti od Karla, přivezl mi ho z dovolené v Itálii a od té doby je rituální (had ne Karel).
Vedle na levý prsteník patří prstýnky 3, ten první je z Měsíčního kamene-tedy křišťálu, který mi přivezla máma odněkud z Afriky. Kámen drží jen 4 zlaté nožky a prstýnek je mi na tenhle prst velký a proto jej musí přidržovat další dva, ten vedle co je snubní ( ne že bych si ho takhle obrousila, takhle tenký je už 15 let) a ten za ním jsem dostala den před svatbou od matky svého muže ( když mi ho dávala, taky říkala Armine, že je mi vděčná, že si ho beru – tedy Filipa ne ten prstýnek:o)), na prstýnku je mrňavá mašlička posázená briliantovými routy(snad je to tak správně).
Na levý prostředník patří ten platinový s kamínky, ano to už nejsou routy:o).
Pak zde ovšem máme ruku pravou a prstýnek, který jsem si nechala udělat na míru někdy v roce 1987. Je to prstýnek velmi speciální zejména svou šířkou přes 1.5 cm. Vlastně už mám dva, ten jeden starý z žlutého zlata a nový, udělaný letos ze zlata bílého, ten je sice nový a je to "jen duplikát", ale možná je ještě víc rituální než ten původní:o). Každopádně jeden z nich musím mít na svém pravém malíčku vždycky, sundávám jej jen na noc, protože je příjemné moct ohnout malíček aspoň vnoci.
No a příště, až bude někde probíhat nějaká řetězovka o krčních závěsech, ukážu ty z krku:o)