Dvě moře

.

Ve vlasech slunce, ústa od soli
V tom tepla konejšivém tetelení
Bez Tebe čas snad nějak přebolí

Za chvíli také projdeš místy
Kde moje vůně z rána zavane,
Směs vůní kterou znáš jen Ty.

Déšť ten pak všechno na čas smyje.
Pak moře uvidíš, vzpomeň si,
Zašeptá – vrať se, smutno jí je!

Příspěvek byl publikován v rubrice Monology s J. a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *