Milovaný říká, že jsem fatalista, tedy, že ve všem vidím osudovost, no nevím jestli ve všem, ale v mnoha věcech osudovost vidím, nicméně ji nevážu vyloženě k jednotlivým osobám, spíš k situacím a proto bych ani v případě mužů, ani žen asi nenapočítala ani 5, dohromady, ale zkusím.

Pokud jde o ženy, jediná fatální která mě napadá, je moje matka a za osudovou ji považuju ne proto, že mě přivedla na svět, ale proto, že mě za celý můj život jakýmkoliv způsobem nenechala v klidu, první třetinu mě deptala podivným přebujelým zájmem, tu druhou absolutním nezájmem a v té třetí se já učím chápat zájem kterému nerozumím. Když se zamyslím hlouběji, za osudové pro život byly rozhodně obě moje babičky, přesto, že jedna zemřela když jsem byla hodně malá , druhá pak když jsem už byla hodně velká, ony dvě asi nejvíc ovlivnily moje celoživotní postoje a názory, nicméně uvědomuju si to postupně, jak jde čas, velmi postupně.

Pokud jde o muže, neveřím na žádného osudového", ale opět jen na situce, které navodí setkání a ovlivní na kratší čí delší dobu život. Kdyby taková osudovost sebou přinesla muže pro život, nezajistila by určitě jeho nebo mou celoživotní osudovou lásku, taková věc se může stát spíš tak, že to bude jedinec, který mne svým bytím neotráví a já neotrávím jeho. Vztah je práce a ne osud:o)

Když se zamyslím nad osobou svého otce jako protikladu osudové matky, byl to velice chytrý a laskavý muž, který mne nikdy za nic nekritizoval a nikdy se mne nesnažil nijak ovlivňovat, nebo poučovat. Ve vztahu ke mně byl možná až moc laskavý, jinak bych jeho bytost hodnotila jako cholerického flegmatika" předstírajícího, že je mu všechno jedno. Svého otce jsem moc milovala , ale nic osudového do mého života nevnesl.

Za osudového muže svého života bych mohla považovat otce svého syna, žádný jiný muž se kterým bych měla syna jiného se zatím v mém životě nevyskytl:o) a tudíž fakt, že jsem se tímto mužem setkala, určitě nějak zaonačil osud, nic dalšího osudového na tom setkání ale nebylo, takže opět, osud, který nastolil situaci.

A další osudová situace! 20.3. 1985 jsem se zhruba 5 hodin před odjezdem vlaku rozhodla, že pojdu se synem a jeho otcem lyžovat do Rumunska ( já samozřejmě bez lyží). Když říkám rozhodla a 5 hodin před odjezdem, říkám to proto, že to lyžování zakoupil exnaddůlní pro sebe, Adama a svou přítelkyni, která se 10 hodin před odjezdem rozhodla, že nepojede. Nechtěla jsem, jela jsem a navodila jsem tak osudovou situaci. V tom vlaku, ve stejném kupé pospával nemocný Martin a protože nemocný, taky nelyžující a tak jsme si spolu ten týden povídali. Díky Martinovi a jeho příteli Jirkovi ( ten lyžoval), jsem se 19.září stejného roku odstěhovala do Prahy do bytu k Jirkovi", který 14 dní poté emigroval do Německa za svou manželkou ( ne kvůli mně, ale kvůli ní:o))).

Takže tak, pokud bych měla vyjmenovat všechny zásadní životní situace, které považuji za osudové, číslo 10 by mi nestačilo a asi bych ani nevěděla, jak je podle důležitosti seřadit.

Mimochodem, měli jste někdy nenarušený orgasmus v deltě dálnic?