Naposledy předvčerem jsme řešili" jak k tomu příjde jeden, že má hlídat kočk na samotě u lesa, zatímco ten druhý si bude šplouchat celoročně nohy v moři:o).Včera se Filip vrátil z města, zaparkoval vozidlo a volal na mě Za bránou směrem k lesu je bíločerné kotě, Ňuňa jak ho viděl tak zdrhnul! Mno, doufám, že nepůjde sem!" , myslel to kotě, ale to už sem mezitím přišlo…..
Úplně jiné kotě než byla před 2ma lety Ňuninka, která se bála i ze vzdálenosti 100 metrů, tohle kotě, kterému pracovně říkáme králíček" se nebojí vůbec, jakoby bylo na lidi zvyklé. Je tak malinké a hubené, že z vesnice vzdálené 4 km by sem zřejmě nedošlo, spíš to vypadá, že ho někdo u lesa vyhodil.
Netušíme, jestli je králíček" kočk nebo kočka, netušíme ani jak může být starý, ale myslím, že víc než měsíc a půl- dva měsíce, mu nebudou. Dokonce ani pan doktor to dneska nebyl schopen odhadnout a tak jen aplikoval 3 injekce a do uší kapky proti svrabu (těšym).
Pesy nesou vetřelce docela statečně, kočk vrčí jak dospělý tygr a nechce domů:o), marně mu vyprávím, že před 2ma roky ještě nevážil 7 kilo a byl na tom velmi podobně jako králíček.
Zlato je ovšem taky dost ustarané:o)
A to jsem si zrovna včera večer říkala, že těch dětí máme nějak moc:o), no marné, budeme prostě potřebovat chůvu!
