Vánoce jsou už všudypřítomné, nejen v přebarvených, přeplněných a přehlučněných obchodech, vidět je už je možné i za každým druhým poblikávajícím oknem, i ten dům ve vedlejší vesnici už zase vypadá jako OMV.

Vánoce, konec roku, nikdo nemá na nic čas. Není čas si zavolat, setkat se, povídat si, být.

Moc práce na konci roku, moc práce s Vánocema. Někteří doma už vánočně poštrachávají, jiní pracují na 1000%, další potřebují vydělat 2000%, jiní odlétají do teplých nebo zimních krajin.

Třeba Eva, neviděly jsme se od léta, pořád nemá čas. Něco potřebuje, už 2x jsem jí dávala termín, nikdy neodpoví ani na smsku a tak jí musím nakonec zavolat, abych se dozvěděla, že zase nemá čas, těžko říct jestli pro sebe nebo pro mne:o), lidé si většinou dělají čas na to co je pro ně nejdůležitější nebo víc důležité, na to ostatní se moc času nenajde. Všichni někam spěchají a všichni si myslí, že zásadní věc je ten jejich čas, nečas.

Včera večer jsem byla s Matějem v Centru Paraple na Vánoční besídce, Adámek zlobil a tak zůstal za trest doma, naštěstí, i tak tam bylo úplně plno, čas si udělala spousta lidí, taky zpívací sbor co v něm zpívá Aloea, taky pánové Svěrák a Uhlíř a tak jsme si v tom sále přeplněném dětmi, židlemi a vozíky nejrůznějších druhů mohli i zazpívat všechny možné Uhlířovské písničky.

I čerty na vozících jsme viděli, jen ten Matěj zatím nepochopí, že takový čert po tom čertování prostě nevstane a neodskotačí domů.

Taky ten čas tam plyne trochu jinak, vozíky si po svých kolech šustí většinou pomalu a ti co ještě mohou stát jim vždycky dají přednost. Spěcháte? Marně, dveřmi musí nejprve projet 5 vozíků tam a 6 zpět, tak to je i přesto, že oni vlastně nikam nespěchají, naučili se se svým časem zacházet jinak.

Vánoce jsou už všudypřítomné, málo času, dávejte na sebe pozor, aby se Vám nestalo, že najednou nebudete vědět co s časem.