a ještě jsem to bohužel neudělala ! :o)

Bývaly doby kdy jsem k narozeninám dostávala šperky, to bylo milé a celkem neškodné, ale pak se zjistilo, že je stejně nenosím a tak nastalo období kávovarů. To už bylo horší, vyfasovala jsem každý rok jeden až dva kousky. Když se nám pak začaly nepříjemně hromadit na všech adresách vystřídaly je telefony a fotoaparáty, ty se nehromadily, ten předchozí mi byl vždycky zabaven:o). Někdy jsem mívala i takové fotoaparáty s kterýma se mi nepodařilo za celý rok něco vyfofit:o)), ale tohle všechno ještě bylo dobrý, až pak, poprvé tuším v roce 2004 mě stihla největší pohroma, počítače!

Poprvé se to stalo v březnu 2004, přijela jsem takhle ke konci března z Bratislavy, zamířila ke svému soustruhu a………. prázdná plocha. No to byla scéna, co Vám budu povídat:o), no svá účta jsem hledala několik dní a některé své pracovní složky hledám dodnes, protože k mým hlavním nešvárům patří ukládat si důležité věci na plochu a nepamatovat  si jejich název, ale " místo v kterém se na ploše nachází".

Rok na to( půlka března) následovala rozšíření paměti a celkové vylepšování a, jak jinak, přeinstalace. Náš přítel Roman se řehtal jako blázen, když jsem říkala " No neříkej mi, že bys člověka, který Ti přeinstaluje comp v Tvé nepřítomnosti, nezabil!??"

Následující rok ( v půlce března) jsem se vrátila z dovolené a PŘEKVAPENÍ, nový počitač a trošku problém, protože se do něj v prvopočátcích nedalo nainstalovat skoro nic a to co jo, se nedalo najít (ten mám dodnes).

Letos jsem se vrátila 22. března, poloprázdné ploše vévodí složka "stěhování" a všechno je samozřejmě pouklízené podle Filipovy představy o úklidu, strašnééééééééééééé, nic nevidím, nic nemám, nic nemůžu najít!

A hlavně mi neříkej " Muciku, Ty to dramatizuješ!"

Ježyš, já jsem tak

hodná,

laskavá,

trpělivá,

zabijůůůůůů:o)))

( A zítra jedu k Vltavě a ON tam byl včera a dneska, probohaaaaaa!)

�

�

�