snad ano, nakonec do 1. máje už zbývají slabé 2 minutky, ale byl to dlouhý den.

Dnes jsem vstávala v půl 6 a jak jsem se tak snažila první půl hodinu uvědomit si,kde mám nohy a co ej hlava, napadlo mě mezi jiným, že to musí být odpravdu odporné vstávat takhle každé ráno. V půl 7 jsem vyfasovala Aužinku a v 7 jsme už byly na odběru krve, mé, na druhém břehu a opačném konci. V 8 už jsem byla tak vyřízená jako by bylo lehce po půlnoci. V půl 9 jsme se sešli s Adamem na snídani v KFC a v půl 10 jsem bya už zpátky v posteli, nedalo se jinak, protože jsem se převracela i po 2 kávách.

Podruhé jsem vstala v 11 a jela k notáři dokončit poslední větu, kterou jsem včera dokončit nestačila, protože mi pípl telefon….

Ve 2 jsem si jela vyzvednout Gremliny, vydobyla jsem si je totiž ne od sobotního večera do nedělního odpoledne, ale od středečního popoledne do nedělního večera. Ve školce jsem byla prvně a vůbec jsem netušila do které třídy od I. po VI. Gremlini patří a tak jsem to začala obcházet od 1. baráku, tedy třídy I., patří samozřejme do třídy VI., na které ale visela cedule, že třída je 30.4. přesunuta od 7-10 do třídy II., od 10-12t do třídy III., od 12-14.30 do třídy V., atd.  Bohužel jsem si při první obchůzce nezapamatovala situování tříd a tak jsem si udělala 2. kolo. Byli tam, ve třídě V. v teplákách, ovšem v pytlích na převlečení jsem našla opět jen tepláky a tak se nepřevlíkali, protože ty školkové vypdaly líp než ty v kterých  zřejmě přišli. Pak se začali obouvat, ačkoliv šatna byla plná tenisek a sandálu, Gremlin přišli do školky v zimních vyokých botkách s kožíšky….. " Protože ráno pršelo!" sdělil mi Matěj, no, sežrala bych to kterýkoliv jiný den, když vstávám v 10, ale dnes ne, dnes jsem byla venku už v půl 7 ve slunečních brýlích, nepršelo, natož aby sněžilo! Místo housky s tvarohem jsme posvačili v cukrárně dortík a vyrazili na Čarodějnice. Praha byla prázdná na výjezdu, zato totálně plná na příjezdu, netuším proč jezdí venkované pálit Čarodějnice do velkoměst.

"Pálit Čarodějnice" a " co to vlastně znamená? přemýšlela jsem cestou k Labi, jak jim to vysvětlit, času bylo ale dost, kromě tankování jsme stavěli na 40ti km už jen dvakrát, nejprve chtěl čůrat Mates, pak Adámek.

Oheň už hořel a tak jsme vzali bábovy staré pantofle, nakreslili na ně čarodějnice a pak jsme do každé boty nacpali všechny špatné věci, vztekání, fňukání, trucování, strach. " Já jsem si to zase vyndal!" pravil Mates než svou Čarodějnici spálil.

Buřty zapíjené sektem chutnaly stejně dobře jako ty z bolševického Václaváku, šerem se kolem ohně protáhl mňoukající kočk, dída vyprávěl o strašidlech,  od Roudnice se začalo ozývat bouchání ohňostroje a zčernalé nebe sem tam pročísl blesk. Mates na mém klíně se zdál čím dál tím vsáknutější, Adámek lámajíc mé prsty levé ruky srdnatě třesoucím se hláskem prohlašoval, že se  nebojí, protože bude kapitáááán.

Usnuli krátce před jedenáctou a já jdu taky, byl to dlouhý den:o) a ten zítřejší nebude kratší, musíme do průvodu, jen k tomu musím ještě přes noc vymyslet nějakou legendu:o))