Vloni v létě, to nebyly Gremlinům ještě ani 3 roky, dostali trojkolky, krásné barevné, s násypným prostorem vzadu a taky přídavnou tyčí za kterou se dají tlačit, tak krásné, že bych na nich snad jezdila i já!

Celé léto a taky celý podzim, a stejně tak i celé letošní jaro, jsme se před nimi plazili po zemi a snažili se vysvětlit, co znamená " šlapej", marně, ani jeden ani druhý nepochopili ten princip. Velký Adam sice tvrdil, že ty šlapky jsou ložené blbě a oni na to nemají sílu (nebyly to trojkolky z Marsu, ale normální trojkolky na kterých všechny děti sílu šlapat mají), ale Filip správně odhadl, že v síle to není. Včera nám to potvrdilo vypůjčené dětské kolo s přídavnými kolečky.

Včera jsme do Adámka střídavě strkali zhruba 2 hodiny, ani si nešláp, dokonce se, nic zlého netuše, smál, když Filip ke mně pronesl " Nemysli si, že tu budu kolem něj na kole, zase běhat celé léto!"

Dnes ráno jsme posnídali a pak šli na kolo, Adámek v tu chvíli ještě myslel, že se bude zase vozit.

Trvalo to necelých 10 minut než se rozšlapal, předcházel tomu hlasitý křik a úpěnlivý pláč a hlavně pak ta motivace " Chceš mít ucho! Tak šlapej!", Adámek poté poměrně rychle pochopil, že jedoucí kolo je rychlejší než běžící dída a ujel:o))

Fotky jsou z pozdního odpoledne, už na vlastním novém kole s tetou Bárou.

A pak ještě děti motivačně uvařily večeři:o)