nenápadně, hnusně je totiž už dlouho, v Čechách i na Moravě.Když jsem minulý týden odjížděla, Slunce jsem naposled viděla někde na D1 u odbočky na Benešov, když jsem se dnes vracela, poprvé mi zamávalo v Brně.Na Moravě vítr oškubává listí ze stromů, zima je jak v Rusku a soustavně prší.
Mí přátelé Danulka a Láďa jsou sice asi o 84% sportovněji založeni než já, ale jsou normální, což třeba znamená, že lyžují, plavou, jezdí na kolech a inlainech, chodí na dlouhé procházky, včetně těch s převýšením, ale nikdy by je nenapadlo to dělat v poryvech větru, dešti, nebo sněhové vánici, což v praxi znamená, že když jsem s nima, nemusím se rozhodovat, jestli strávím den sama a nebo někde omrznu, umíme si vymyslet i zábavnější věci, a tak to máme už 30 let:o), i přesto, že nikdo z nás nezůstal těch 30 let stejný.
Pamětliva přísloví, že host a ryba třetí den smrdí, vypravila jsem se v sobotu večer na dost náročný ginový večírek, noc měla sice běžnou délku, ale ginu bylo hodně a do postele jsem se tak dostala až v neděli po deváté ranní. Odpoledne jsem měla dojem, že můj zbytkáč je tak někde mezi 1.8-2 promile(mi) a přesun k Vltavě jsem takto odložila až na pondělní ráno.
Nakonec kam by člověk pospíchal, podzim je už všude, no, možná v Brazilii začne až zítra.
�
�
