věc u nás naprosto neobvyklá!Ráno jsem se poprvé probudila ještě do šera, půl 8. Kromě toho, že se většinu dní probouzím poprvé po 6té, kolem 7mé mě většinou probudí Tina, když se probudí ona, a uvědomí si, že je v posteli a že já jsem v posteli, ovládne ji nezvládnutelný pocit štěstí a začne mlátit ocasem do peřin. Až se probudím zítra, bude ještě o hodinu míň, pesy v sobě totiž nemají hodiny.
Nehýbu se, dělám, že ještě spím, abych nemusela vstát a pouštět ven Zlato, ležím a myslím na to, že vloni se taky posunoval čas a já ležela v penzionu s názvem plným příslibů…., pak si ale uvědomím, že to nebylo vloni, ale předloni, a to mě otráví ještě víc, a tak jdu pustit Zlato, jdu si nalít teplý čaj a připravit si piškoty pro pesy, Zlato totiž chodí ráno ven jen kvůli tomu, že po návratu dostane piškoty.
Procházím kuchyní a můj pohled zabloudí na stůl a napůl rozečtenou knížku. Těšym, nebude to tak špatný den.
My s Filipem nečteme stejné knížky, vlastně se ani nedíváme na stejné filmy, neposloucháme stejnou hudbu, nepijeme stejnou kořalku, ovšem, jednou se to zřejmě stát muselo.
Tuhle knížku jsem dostala v úterý, tuhle a ještě dvě další, ale až do předvčerejška jsem pilně pracovala a neměla na ni čas,ale těšila jsem se, protože první kapitolu jsem si přečetla hned v úterní večer, do dalších jsem se začetla ve čtvrtek, ale už včera neležela na svém/mém místě, ale jinak založená naproti. Čte mou knížku,divné, pomyslela jsem si a pokračovala ve čtení. Neber mi to!" zahřímal Filip už od dveří a nebo si kousek přečti a zas mi to vrať!"
Moc pěkné, že jo?! už dlouho jsem nic tak milého nečetla! Stylem mi to připomíná Pavla nebo Poláčka."
JO, máš pravdu, a taky sem už dlouho nic tak pěkného nečet! Tak si chvíli čti a pak mi to vrať!"
Bohužel jsem už dočetla Když stromy rostly do nebe",
naštěstí mám ještě ty dvě další
