Naštěstí byl Šáša Ferda

aneb, i Pepíček má emoce!

Tuhle přijel Filip domů a na rameni mu seděla kočka, tedy kotě, mourovaté, zhruba tak dvouměsíční, které jak jsme  následně zjistili, bylo kočk, Filip ho sebral ze silnice ve vsi za námi, kde se prý motalo mezi projíždějícími auty, když celý den předtím dlelo v gumovém servisu.

Hnedle bylo zřejmé, že kotě je zvyklé na lidi, ovšem zcela nezvyklé na psy, pesy, či jiné kočky. Když uzřelo naše blondýny, začalo nebezpečně chrčet a vylezlo Filipovi na hlavu, stejně reagovalo při pohledu na Pepíčka a Ňuninku a když se nám podařilo odstranit ho z hlavy, usídlilo se na stole mezi hromadami časopisů.

Pesám to bylo jedno, Ňuninka si ho prohlíd jen jednou, asi aby se ujistil, že "to není jeho", když je ve stejném kožichu, Ňuninka totiž neví, že nemá koule.

Že TOHLE BY ROZHODNĚ NEŠLO, dala najevo úplně zřetelně jen mrňavá Pepíček ( do příchodu Šáši zcela bezemoční zvíře), která se v mžiku proměnila v číhající, chrčící a nebezpečnou bestii.

Následující den se Filip vypravil do vsi za námi, aby obešel dům po domu, odhodlán odebrat všem domácím zvířatům DNA. Naštěstí to nebylo nutné, protože v tom předposledním zjistil, že holčičce Monice se ztratilo kotě Ferda a naštěstí to byl Šáša!

A tak máme pořád jen 3 pesy, kočku a kočk :o) 

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *