– Můj život se zvířaty II.
A tak vlastně první pes, kterého si pamatuju, byla Betty.
Bettynka byla Německý ovčák a původně byla psem služebním-hraničním a můj strýc Čeněk si ji přivezl domů po odkroucení 2 let na státních hranicích. Nevím, jak je to dnes, nebo jak to bylo před 20ti lety, ale tehdy se tradovalo, že služební pes je už bez svého psovoda ve službě stejně k ničemu.
Bettynka bydlela na zahradě u domu zabaveného majitelům, v kterém bydlela babička s dědou s strýcem, v boudě 2+1, bouda sestávala z krytého a nekrytého výběhu, v té kryté části se pak nacházela velká bedna, takže Bettynka mohla spát buď v dvojitě krytém přízemí, nebo jednoukrytém 1. poschodí. Občas, když to babička dovolila, mohla pobíhat na zahradě, občas, když to dovolil srtrýc nebo děda, pobývala v bytě. Taky chodívala pravidelně se svým pánem trhat vatované kabáty a rukávy na cvičák.
Když se strýc oženil a odstěhoval do tehdy dost vzdálené Ostravy, stal se Bettynčiným pánem děda, a to už byl vztah na život a na smrt.
Děda sice s Bettynkou na cvičák moc nechodil, zato s ní chodil na volno na dlouhé procházky, děda šel a přemýšlel, a měl na to jako noční hlídač celé dny, Bettynka si občas odskočila, zakousla nějakou slepici a pak se zase způsobně vrátila pánovi k noze. Byl to moc hodný pes, tedy do určité doby.
Když mi bylo 6, děda vážně onemocněl a pak dlouho přes rok umíral na rakovinu kostí, a tak už nebyly žádné procházky, a viděli se jen tehdy, když babička Bettynku přivedla nahoru. Když pak umřel, Bettynka sice babičku jakoby poslouchala, ale jen jakoby.
Když mě kousla poprvé, podařilo se mi to utajit, ale podruhé, když mi chtěla z ruky vyrvat nějaké jídlo, babička mě odvedla ze svého bytu domů, pak vzala Bettynku na vodítko a odvedla ji k veterináři, domů se už pak vrátila jen s tím vodítkem. Nejsem si dodnes jista, jestli to babička celé moc nezdramatizovala, ale tehdy jsem to posoudit nedokázala.
Bylo mi 8, kolik bylo Bettynce si vůbec nepamatuju, ale až ve chvíli,kdy zmizela ona, mi úplně jasně došlo, že už není ani děda.