Život horních deseti tisíc, celebrit,polobrit(c) a čtvrtbrit(c),o některých Britech ani nemluvě, je děsně náročný a únavný!
Zjistila jsem dnes při trávení dne po milionářsku.
Tak například, když máte domluvenou snídani v 10 v Hotelu Paříž, musíte vstávat nejpozději v 8, je totiž třeba tam dojet autem a někde zaparkovat, což samo o sobě zabere nejméně hodinu, pokud je předtím nezbytné absolvovat kadeřníka a kosmetičku, tupuju to tak na 5.. Já tohle vypustila, namalovala jsem si lehký podzimní obličej a do ještě mokrých vlasů, jsem vrazila brejle.
Od 10ti do půl 12té jsme tedy mlátily, každá nad svou jednou kávou v nechutném porcelánu ala A. Mucha, prázdnou a poloprázdnou slámu. Spolu s jednou Mattoni, to vyšlo na 385,-Kč.
Posléze jsem se usadila k obědu v jiné, čtvrtluxusní restauraci, abych do půl 3 mlátila jinou slámu, a pozřela boloňské špagety za cenu hovězího steaku ze svíčkové.
Krátce před 15tou jsem začala shopovat. Prošla jsem zhruba 9 obchodu celebritních, polobritních(c) a čtvrtbritních(c) značek, abych zjistila, že všude mají naprosto stejné hadry, z naprosto stejných prapodivných materiálů, podobné kvality jako ty, které jsem před 3mi lety odnesla k popelnici.Jediné, co jsem uznala za koupě možné, byla bunda, až na detaily ve všech obchodech stejná, kterou měli v mé velikosti jen fialovou, takže jsem ji nekoupila, protože jsem ještě nesnědla ani ty boty…
V 5 už jsem byla tak unavená, že jsem se přesunula do podzemních garáží, zaplatila 250,- za parkování a vyjela na světlo. Ze dvou možných tras, jsem si vybrala tu hezčí, ale více ucpanou, abych se dvě hodiny, společně s ostatními celebritami, polobritami(c) a čtvrtbritami(c), posunovala úžasnými scenériemi Starého města.
Nechápu co závidí ti obyčejní pracující horním desetitisícům, je to šílená dřína!
�