Čtenářové Olivových ostrovů pochopí:-)

Že se s pájou o mé dovolené sejdeme, bylo předem dané, tedy, já doufala, že je to předem dané, vezla jsem si sebou totiž k podepsání dvě knížky, z nichž jedna pak zůstala doma, protože mi ji Filip zákeřně schoval, aby si ji mohl dočíst!

Dorazili jsme na Korfu, vykoupali v moři a já napsala smsku

" Tak jsme tady! Auto budeme mít v úterý!"

a vzápětí jsem dostala odpověď

"SUPER, TAK PŘIJEĎTE KOLEM PÁTÉ, SEJDEME SE NAPROTI McD, JAK JSOU ŽLUTÉ ŽIDLE,DÁME SI DRINK A PAK PŮJDEME K NÁM!"

a já odpověděla, že jako jo, že tedy vezmeme ostrov přes sever a pak přijedeme do Kerkyry a že těšym, a pak jsme si v pondělí večer s Danulkou vyrobily itinerář, abychom ráno věděli kudy kam a na 5tou se dostali do Kerkyry!

V úterý ráno, po šílené ranní bouřce, kdy jsme v 6 ráno pobíhali s Láďou, abychom všechno zvenku uklidili dovnitř, jsme kolem 9té ráno začali vevnitř hledat všechno, co bylo původně venku, a mohli si jít následně i s doklady a oblečení, jít převzít auto, přišla od páji smska (ještě ji mám schovanou!:-) )

" AHOJ M, HELE NAPADLO MĚ, JESTLI SE NECHCETE STAVIT PRVNÍ K NÁM, A PAK PŮJDEME NA NÁMĚSTÍ! AŽ BUDETE U KOSTELA SV.SPYR.,KDE SE ZAPALUJÍ SVÍČKY, PROZVOŇ MĚ A JÁ SI PRO VÁS PŘÍJDU.P"

a já odepsala, že OK, ale, že máme kvůli bouřce zdržení.

Pak jsem převzali auto, já si namalovala dršťku a oblíkla bílé kraťasy, bílé a růžové tílko, a když Danulka poznala, že už je krásná, provedli jsme změnu v itineráři a vyrazili směr Kerkyra.

Parkovali jste někdy v Kerkyře? Pokud ano, zajisté víte, že v Praze se proti Kerkyře parkuje stejně dobře aasi jako u Polikliniky Ve Frýdku-Místku proti Praze:-), Kerkyra je to nejhorší místo na zaparkovování na světě, možná by ji mohlo předčít jen Portofino:-), a tak, když jsme objeli 15x celé centrum a podařilo se nám zaparkovat na naprosto nesmyslném místě, vydali jsme se v horku, cca 40 stupňů ve stínu, hledat ty zapálené svíčky.

Kostel jsme našli Pravoslavný a já se rozhodla, že to stačí, a vymačkala páju. Pravda, náš rozhovor byl poněkud nesourodý, protože ona nechápala, proč jsme v Kerkyře v 11 dopoledne, a já naopak nechápala, proč je ona v 11 dopoledne někde na severu ostrova a nechce se vrátit do Kerkyry z malicherného důvodu, že pracuje. Poté jsem ovšem pochopila, že "platit měl původní plán v 5, jen s drobnou nuancí, nejdřív k nám a ne k Sv. Spyr., kde se zapalují svíčky!"

A tak jsme si prohlídli Kerkyru, Gremlinům jsem předvedla, že tady  u McD dělají úplně stejné chipsy jako kdekoliv jinde, opustili jsme to úžasné parkovací místo, abychom se po 2 hodinách, se zčásti vyzrálými Hermelíny, vrátili k původnímu itineráři – cesta na sever ostrova.

V průběhu následujících hodin,kdy jsem si namazala bahnem svá stará kolema v Kanálu lásky a vykoupala se v odporné břečce v Sidari, jsme nasedli zpět do auta k zcela dozrálým Hermelínům, a vydali se zpět parkovat do Kerkyry.

Když jsem krátce před 5tou vystoupila na Kerkyrském náměstí z auta, smrdutá a špinavá, potlačila jsem pokušení,obrátit své, ráno bílé kraťasy a bílé a růžové tílko z rubu, a statečně jsem se vydala vstříc páje a Ofélii, k žlutým židlím!

V pondělí spolu snídáme, snad mě pozná:-), a snad nedostanu poránu nějaké rozporuplné pokyny!Těšym, pája je jeden z mých nejoblíbenějších zmatkářů, opravdu :-))