A aby ne, v Evropské Unii je totiž fialová moderní! Pravda, mnohým se fialová nelíbí, ale, určitě v tom nemá prsty Lisabonská smlouva!

Nedávno jsem se zeptala jednoho svého kamaráda, co si myslí o tom celém divadýlku, které se tu kvůli ní odehrává, a co by dělal, kdyby bylo referendum i tady u nás?

" No já jsem hlasoval už v tom referendu o vstupu NE!, takže nechápu, co ode mne chceš slyšet.", smál se
Ano, tak v tomhle případě je to jasné, to chápu, prostě tady, jako kdekoliv jinde, existuje množina obyvatel, A která si myslí, a vždycky myslela, že jako země, a oni jako občané, žádnou EU nepotřebujeme, ANO, chápu to NE!

Pak zde máme ale další množinu B, to jsou ti, kteří sice v referendu hlasovali ANO, ale začlenění si představují tak, že bychom si jako případně "brali" to, co se nám hodí, a nebrali, co se nehodí, prostě, abychom jako tak trochu členy Unie byli, a tak trochu jako spíš nebyli.

Množina A a B dohromady, pak představuje tzv. euroskeptiky, až odpůrce Lisabonské smlouvy, více či méně skalní, a to bez ohledu na to, jestli tuto smlouvu přečetli, či o ní jen slyšeli mluvit ty, kteří ji pročetli, údajně pročetli, případně aspoň znají někoho,kdo ji pročetl, nebo údajně pročetl a z toho co z obsahu pochopil, nebo si myslí, že pochopil, může usoudit, že její obsah je pro Českou republiku tak špatný, že až nepřijatelný. Máme tu ovšem taky množinu C, zdovolením, která představuje ty, kteří se v referendu o vstupu vyjádřili ANO, ale i kdyby ne, máte tu prý tu Parlamentní demokracii…

Z některých států EU, se v průběhu ratifikací ozývalo, že jsou obavy z omezování přímého rozhodování toho, či onoho státu, například pokud jde o daně, potratovou politiku, atak dále, určitě vážné věci, vážné obavy! I naši euroskeptikové se obávají, ale nějak jsem přeslechla o co konkrétně se to tady bojíme, když pod pojmem " Normy EU" si běžný český občan představuje tvar zeleniny a ovoce, způsob balení potravin, případně zachování ochranné známky pro Tuzemský rum.

Já mám radši, když jsou salátové okurky rovné, protože se líp škrabou, ten zaručeně pravý rum poznám už podle vůně, a pokud jde třeba o Olomoucké syrečky, spíš než zachování jejich názvu, bych přivítala, kdyby jako Olomoucké syrečky pořád chutnaly. V rámci návštěv různých států EU, které se přijetí Lisabonské smlouvy v období uplynulých, bránily více či méně, jsem seznala, že si vrámci zákonů a předpisů své země, budou stejně dělat to, co se jim zachce, zejména pak to, co jim jejich obyvatelé budou, či nebudou "žrát".

Já jsem úplně obyčejný občan, a tak nevidím jediný důvod, proč by pro mne nemělo být dostatečné to, co je dobré pro miliony lidí napříč 26 zeměmí Evropské Unie.

A pokud jde o to žrádlo, tak si dám mnohem raději Italské špagety, Španělskou paelu, Rakouskou knedlíčkovou, Slovenské halušky, Maďarský perkelt, Řecké suvlaki, možná nakonec i nadnárodní Čísburgr od McD, než ten zparchantělý guláš, vařený v posledních letech našimi politiky!