a Pajda

Fotku Pajdy taky určitě někde najdu, Pajda byl drsnosrstý jezevčík a byl to první a myslím, že poslední pes v mé domácnosti!

Pajdu koupil můj otec Adamovi k 6tým narozeninám, a z Prahy jsme si ho odvezli ještě na Moravu.

Pajda byl jediné zvíře s nimž jsem nikdy nenašla společnou řeč, přesto, že jsem se snažila.

Pajda byl škodná a byl na to patřičně hrdý. Dny s ním byly plné překvapení, nebo alespoň úplně nových věcí, tak třeba, než jsem se vrátila z práce, Pajda dokázal několik set,možná tisíckrát, oběhnout předsíň, a vypárat celý kovral od zdi ke zdi, nebo celý kovral v kuchyni, od zdi ke zdi. Pajda močil zásadně doma u nábytku, a ještě v našem původním bydlišti, jsem dospěla k závěru, že mě chce mermomocí nasrat!

Po 4 měsících života s ním, jsme se s ním přestěhovali do Prahy, ale ani to Pajdu neuspokojilo, a zhruba po měsíci vzal poprvé dráhu při vysedání z auta.

No, nebyla bych to já, abych ho nehledala, a tak jsem s pomocí svého šéfa, nyní Ústavního soudce doktora Nykodýma, zapojila do hledání různé tehdejší psí spolky, což nebylo tak jednoduché,protože neexistovalo nic jako mobilní telefony a internet, jméno Nykodým však bylo mocnější:-)

Pajdu tehdy vypátrala klientka, vrchní Pražská psí pečovatelka paní Broučková, našli ho spát na balících Pošty Solidarita. Když jsem ho vedla domů, šťastná, že ho nic nepřejelo, a nešťastná, že ho vedu zpět domů, uzrálo ve mně odhodlání, podat inzerát, a darovat tenhle dárek někomu na venkov!

Pajda se nedočkal ani zadání inzerátu, znova zdrhl při ranním venčení, cca po 2 dnech, na balících jsme ho už nenašli, nikdy jsme ho už nenašli.

Dodnes doufám, že ho nic nepřejelo, a že ho našel někdo disponujícího minimálně tisící m2 kovralů:-)