Práskačka je moje kamarádka už hodně dlouho, známe se 25 let a z toho nejmíň 20 spolu kamarádíme. Práskačka je takový ten typ přítele,který mi vyhovuje,klidně se nemusíme vidět rok,dva…., ale kdybych jí zítra zavolala, že potřebuju ledvinu, na chvíli se zamyslí, a pak se zeptá, jestli mi to bude stačit příští týden, případně mi sdělí, že z párových orgánů už má jen oko.

Práskačka je o něco málo starší než já, přesto je hrozně pracovitá:-), co ji znám, pracuje 10-12 hodin denně, do práce každý den dojíždí už 40 let 50 km každý den, je skvělá hospodyně, manželka, máma a už mnoho let taky pramáma. K tomu všemu je desítky let hodně,opravdu hodně nemocná.

Setkáváme se párkrát v roce, někdy častěji, někdy ne, a naše setkání většinou probíhají tak, že přiběhne schvácená a utahaná Práskačka, postěžuje si mi, jak je to v práci čím dál tím šílenější, jak je unavená, pořád ji bolí hlava, pak si postěžuje na muže, děti a pak příjdu já se svýma veselýma, nebo smutnýma historkama z natáčení. 

Tento čtvrtek mne už čekala u stolu, objednaly jsme si víno a pátraly v jídelním lístku, žádné stěhování a tak jsem začala já se svýma historkama.

Přinesli nám jídlo a Práskačka spustila

" Hele Modonko, já už nemám čas, mně ujíždí vlak!"

"Co blbneš?" povídám " dyť jsme ještě nezačaly jíst! snad se kurňa nic  nezblázní, když budeš jednou za rok na obědě hodinu a půl místo půl!"

"Ale ne, takhle to nemyslím!" zasmála se " No hele, já mám přítele asi 3 měsíce! Je sice trochu mladší než já, asi o 10 let, no možná o víc, menuje se Petr ….."

Všimla jsem si, že moje vidlička s namotanýma špagetama zůstala někde na půli cesty mezi talířem a otevřenou pusou, pak jsem se začala smát " Cože Ty? Šmánkote, kdo furt říkal, že ho žádní chlapi nezajímaj?!"

" No a pak je tu ještě František, s tím jsem se seznámila nedávno tady v Levných knihách, ale  s tím chodím většinou jen obědvat…."

Špageta mi vyjela nosem i s kusem Boloňského rajčete.

"No a pak ten poloFrancouz, toho znám od nás z Polikliniky, to jsem tam čekala s mámou, ten semnou chodí taky cvičit……"

Přestala jsem ředit víno a pak jsem si všimla, že piju picollo bez mlíka.

Práskačka zaplatila a cestou ke kanceláři mi ještě vyprávěla, jak chodí a tím či oním na spíning, kalenetiku,na kurzy Italštiny a že si chce příští týden koupit inlajny, protože Petr….."

Pak jsme si daly pusu a Práskačka na závěr povídá " Půl roku mě už nebolela hlava a na krabici s lékama jsem se ani nepodívala!" , načež vesele odskákala na svých pérech!

A já tam stála, za mnou cinkaly tramvaje, a poprvé v životě jsem si připadala nějaká stará:-)