Když se narodili Gremlini, zdálo se mi to nějak brzy, nebyla jsem připravena být prarodičem, natož mít vnoučata.

První rok naštěstí nemluvili, a tak se to dalo vydržet a pomalu si zvykat. A když mluvit začali, věděla jsem to už naprosto jistě, nejsem žádná babička!

Nedávno bylo zřejmé, že Matěj má nějaký problém, a pak to z něj vylezlo " Bábo, paní učitelka ve školce říkala, že se jmenujete babičky!"

Ha to je problém!"napadlo mě, paní učitelka, to je samozřejmě autorita s jakou se polemizuje těžko, ale pak mě napadlo " Jak říkáš Šárce Matýsku?" zeptala jsem se

" Šárko." odvětil Matěj

"Aha, takže Šárka se jmenuje Šárka a nejmenuje se babička?"

" Ne, Šárka se jmenuje Šárka!"

" Výborně, tak já se jmenuju bába nebo Monika, můžeš si vybrat 🙂"., a tak jsme zatím zůstali u báby.

Před pár týdny jsem obědvala s kamarádkou Alenkou a vyprávěla jsem jí cosi o Gremlinech. Alenka je o pár let starší než já a má 3 vnuky, 15ti ůetého Jakuba, 5ti letého Aleše a pak ještě jakési dvouleté robě, jehož jméno si nepamatuju…

"Počkej!" skočila mi do řeči Alenka "Ty jim dovolíš, aby Ti říkali bábo??"

" No přece jim nedovolím, aby mi proboha říkali babičko?!" odtušila jsem

" No to ne proboha, ale proč Ti neříkají jménem? mě všichni oslovují jménem, jednou mi řekl syn BABIČKO a tím okamžikem jsme dobabičkovali!"

A vo to de! Jak se tohle stane? Pořídili jsme svým rodičům vnoučata, naše děti pořídily vnoučata nám, a automaticky tak přestáváme být mámy a tátové a stávají se z nás babičky a dědečkové?

Je Vám, řekněme 50, a své mámě říkáte babičko, zkuste si představit, jak na Vás za rok, dva, začne Vaše 25ti letá dcera, volat "babičko", "dědečku" 🙂

Zeptali jsme se někdy své mámy, jestli se jí od Vás oslovevní "babičko" libí? Nezeptali? Tak to zkuste:-)