A jednoho rána se probudím, a už si na Vás nevzpomenu!

A ani nebudu vědět, jestli je to smutné, nebo veselé 🙂Obraz první ( prosinec 09) :  Volá Adam

A :  Ty jsi ještě doma, myslel sem, žes odjela?!"

Já :  Nejsem, odjela, proč?"

A :   Svítíš v jídelně a v koupelně, tak já jdu zhasnout!"

Obraz druhý ( prosinec 09): Adam sobě

A:  Ty ses vrátila? ……….  Halo!"……….." Tak sakra kde jsi? Proč si tu potmě?"……  Hele, jestli na mě bafneš, tak se počůrám!"….." Kde jsi, stalo se něco??"

A. do telefonu :  Můžeš mi říct kde jsi??"

Já :  Jak kde? Na dálnici, co se proboha zas děje?"

A:   Ale nic se neděje, nechalas otevřené dveře!"

Já  Aha, no tak je zavři a zamkni prosím :-)))"

Obraz třetí ( leden 10) : Adam na ICQ

A:   Ty jsi doma? Venku nemáš auto!"

Já:  Nejsem doma, sem na chalupě, proč?"

A:  Svítíš  v jídelně……, nežehlilas třeba někde, nebo tak něco?"

Obraz čtvrtý (včera) : Adam v obýváku

A:  Hele, neměla by sis zatahovat žaluzie, když tu svítíš? To není moc dobré, aby všichni z protějších baráku viděli, co tu je!"

Já: " Hmmm."

A:  No ale vlastně, když odejdeš a necháváš otevřené dveře, tak je to asi jedno!"

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *