dnes už asi podesáté….

Krásný film, částečně doják, částečně krutý příběh z války, každopádně krásně zamilovaný film přes to všechno, na první polovinu se dá dívat lehounce, s tou druhou je to už těžší, až se chce člověku přepnout jinam.

Je pravda, že až poté co jsem ho viděla poprvé, zatoužila jsem po Řecku, ne po tom plném starověkých památek, ale o řeckých vesnicích, olivových hájích, klasických hospodách, modrém a zeleném moři, bílých plážích, "obyčejných" lidech.

Je pravda, že miluju Italy jako národ.

Je pravda, že myslím rozumím řecké hrdosti, řecké nenávisti vůči Němcům, možná Italům, i ostatním fašistickým státům. Je pravda, že kvůli Řekům jsem se naučila několik desítek anglických slov, abych na ně nemusela mluvit německy, a oni mi nemuseli ze slušnosti odpovídat.

Teď mě čeká ta těžší půlka, přesto krásný film, až ho budou někde dávat příště, určitě se dívejte, možná zatoužíte po Řecku :-), a já doufám, že se jednou, třeba nějakou lodí, podívám i na Kefalonii.

�

�

�