Vstala jsem v 7, chvíli se motala, uvařila si kafe, chvíli se motala a čekala, až se mi krev vrátí do hlavy.

Nevrátila, já sedla do auta a jela k Vltavě za instalatéry.

Jak to ti lidi dělají, říkám si cestou, že ráno vstávají takhle brzy, v 8 už jsou v práci s krví v hlavě?

Dorazila jsem ve stejné chvíli jako instalatéři ačkoliv jsem nevěděla, kdy přijedou,  a pak s nima strávila 4 hodiny v cizím bytě paní Srandové, ve stoje, byt je prázdný, horko, po 2 hodinách sem si sedla na okenní parapet, ale když sem slezla, měla sem pocit, že nemám kotníky, nebo nárty?, a tak jsem zbytek času raději odstála.

Oběd sem si odjedla s klientem, " Vy se hrbíte, nechcete číslo na mého chiropraktika?" zeptal se mě.

Pche, co záda, když nemám ty kotníky, myslím si.

Cestou k Labi o sebe zavadím pohledem v zrcátku, katastrofa, tohle už přece nemůžu dát nikdy dohromady, začínám  radši myslet na jahodový šejk a ponor do bazénu.

Šejk mi nechutná a 20 metrů od auta k baráku mi připadá dlouhý jako 5 kilometrů. Tak jestli už mě zmůže trochu větší teplo a pár hodin na nohách, tak to je vymalováno!

Svlíkám se, ploužím bez těch kotníků k vodě, namočím se, naskakuje mi husí kůže jak pralinky, ploužím se zas z vody, lehám si na kanape a přikrývám se vlněnou dekou ve dvou vrstvách.

"Tobě je zima??" v polospánku slyším se smát pana Šourala, který přivezl gril.

" Ne, už ani ne" mumlám a znovu slyším jak se směje " Panebože, ona tu leží napůl na slunci přikrytá dvěma dekama a prej jí není zima!:-))))"

Plazím se do domu a pořádně se oblíkám, vevnitř je totiž jen asi 28 stupňů, ale moje tělesná teplota ukazuje 39, 2 .