poprvé na svém,  a za nemožných podmínek

A nikdo to nevyfotil.

No, včera sem to slíbila Janě, že se odhodlám a poprvé na konička Pepína si vyskočím…

„Slibuješ??“ zeptala se.

Už k ránu se mi z toho slibu vyhodil opar.

A ve tři, už na mě bušila a zkoumavě si mě prohlížela.

No, slíbila sem to nahlas, tak sem to prostě musela udělat.

Po ohradě jezdila Langusta s plaťákem a slámou, a kolem ní pochodovali dva šašci s mobilama u ucha a zapálenýma cigaretama,

a mezi tím vším sem objížděla kolvůkol ohradu a levá noha se mi neovladatelně klepala tak moc, že sem nevěděla, kam ji mám dát, aby si náhodou nemyslel, že ho nedejbůh pobízím k nějakému rychlejšímu pohybu.

Jana mě pochválila, několikrát, že dobře sedím, že ho dokážu ovládat, že sem moc šykovná,

a já na středu neprozřetelně slíbila 2. kolo,

nakonec, jak líp oslavit 17. listopad 🙂

Navíc ovšem dneska Jana přišla s teorií, že Blbbinka trpí „jankovitosti“:-(