…

Necítím se dobře, už dlouho, na začátku roku jsem se dokonce cítila už tak nedobře, že jsem si od věcí, které mě trápily nejvíc, vzala dovolenou na zotavenou, a bylo to trochu lepší, nic jsem nečekala, prostě jsem byla na dovolené. Jenže po 5ti týdnech jsem z ní byla odvolána, od té doby uběhl měsíc, a já pořád nepochopila PROČ??

No já vím, na dovolené člověk nemůže být věčně, bohužel, na dovolené si člověk může určovat vlastní pravidla mimo realitu.

A tak po nuceném návratu z dovolené jsem si včera konečně vykorespondovala to, co mělo být předmětem dialogu už před rokem, rokem a půl, možná dvěma lety, a konečně pochopila, že vlastně dělám všechno celý život špatně a z toho to mám!

Je špatně dělit lidi na “mám ráda”, “nemám ráda”, “hodní”, ” zlí”, “hloupí” a “blbí”, správně je zastrkat je do šuplíků a na ty nalepit cedulky “perspektivní”, ” hýčkat-může se hodit”, “zbytečné”, ” ztracené od začátku, ale vyhodím to až to nebudu potřebovat”.

Zajímavé je, že člověk může brečet i kvůli věcem, které už předtím tisíckrát obrečel.

Neměla jsem se vracet z té dovolené, na dovolených přece lidi nebrečej.