No, nakonec mají větší hlavu :o)

Někdy před dvěma, měsíci, možná je to dýl, se Jana rozhodla, že by ráda absolvovala s Pepínem amaterské závody na ne příliš vzdáleném ranči a jala se ho podrobovat pravidelnému tréningu ve skákání, motání se kolem barelů a kuželů, a tak všelijak podobně.

My jsme museli zajistit koňské vyšetření krve a přepravník.

Zhruba před týdnem Jana pravila, že by bylo dobré, kdyby jel i jUráš, který sice vůbec žádné motání kolem ničeho netrénoval a skákat nemůže kvůli šlaše v pravé zadní, ale mohla by tak je i Iveta, což by bylo fajn.

A tak včera vpodvečer zajel Filip vypůjčit přepravník pro dva koně a ještě kolem půlnoci uzavíral ( i s Adamem) s Janou sázky, že se jí nepodaří jUráše do přepravníku nastoupit.

No, ovšem,  lidé míní a koně mění, a tak se stalo, že naprosto vpohodě, a opakovaně, do přepravníku nastoupil jUráš, ale zcela rezolutně ( i přesto, že to několikrát vypadalo nadějně) odmítl nastoupit Pepíno.

trochu si to očmucháme

ale dovnitř nejdu!

No, a tak jel “závodit” pouze jUrášek ( “vycítil svou šanci Hujer jeden” jak pravil Láďa), a pojednal to velmi statečně, trošku jako módní přehlídku, ale oběhal co oběhat měl a to pokaždé dvakrát, když měl ty dvě jezdkyně:o) 

barely s Janou

kužely s Ivetou

A já sem na něj byla pyšná, jako každá máma:o)), zejména, když sem z řad diváků sem tam zaslechla (to když jUrášek běžel) “Tyjo, to je snad klusák a je kráásnej!”. Navíc byl celý den strašně hodný a neudělal ani jednu krávovinu!

 Jinak byl světlým bodem horkého dne bez jedinného stinného místa a navíc absence piva bez alkoholu, náš známý Frízský hřebec ( vloni v Lysé vypadal stejně hubeně a opelíchaně:o) ), opravdu nádherné zvíře, ovšem zapomněla sem se jeho majitelky zeptat, čím ho maže, že je pořád černej i přesto, že sem tam musí pracovně na slunce:o)