Náš rybník má velikost menšího hokejového hřiště a úměrně k velikosti taky smrdí.

Ne do dálky, vlastně ani přímo u vodní plochy nic není cítit, takže fakt, že smrdí, je mi znám pouze “díky pesám”, Zlato a Anka se tam totiž chodí koupat, Zlato 2x, 3x denně, Anka 10x denně, a tak Zlato smrdí už od počátku jara jak zapařená noha a Anka jak podebraná pata.

Je to asi týden co povídám ” Já tu Anku a Zlatěnu vyženu z domu, to se nedá vydržet! Nejen, že smrdí tu a tam celý den, ale ještě mi takhle smrdí vnoci v posteli, odmítám to snášet!”

Filip pravil, že je veme šampónem a hadicí, ovšem to je řešení tak na hodinu, než znovu vlezou do rybníka, takže se zdálo, že to opět nemá řešení.

A ejhle zasáhla vyšší moc, včera se v rybníku objevily dvě velké mrtvé ryby, a dneska další tři!

“Strašně smrděj!” pravil Filip.

“Smrděj jako Anka!” pravila sem já.

“No jo, je to hodně podobnej smrad!” pravil Filip

a začal vypouštět, no a já se dočkám, že vodní plochy zbyde cca třetina, kterou budou ty různé forichtungy schopné vyčistit, a já budu moct v létě, stejně jako v zimě, převlíkat postel jen každý třetí den! :o)