Psychiatr by to možná poznal :o)

Tento pán žádné pocity obav nevzbuzoval, spíš pobavení, ale pozorovala sem ho stejně urputně jako pána s papírovými ubrousky.

Na první pohled vypadal “docela” normálně, přišel na Korfskou plovárnu v 50ti stupňovém poledním žáru s dvěma batohy, v kraťasech z bývalých džín a tričku. První čím vybočil bylo, že si “pronajal” za europade lehátko, nikdo tam neměl pronajaté lehátko, na které si ale za celou dobu sledování, ani nelehl, ani nesedl.

Pán si rozložil lehátko, uložil pod ně svá zavazadla, svlékl černé tričko se zlatým nápisem KORFU a pokročil k vodě, kde si tričko namočil, aby si do něj nejprve otřel obličej, posléze své potetované tělo,

poté se rozkročil, vzpažil, mokré tričko uchopil to vzpažených až rozpažených paží a motal a motal,

když domotal, smotanec si obtočil kolem hlavy, když nedrželo. kolem krku a vydal se k vodě udělat totéž s tričkem žlutým.

Voda

namočení trička B

otření obličeje a těla

motanec

omotanec

voda

namočení trička A

za celou dobu ani jednou nevstoupil do moře

……

Zhruba po 50tém smotku si šel pán vyhledat stolek v přilehlé plovární kavárně, když našel, položil si na něj cigarety a zapalovač, a vydal se hledat servírku. Našel a objednal, než objednávku přinesla, pochodoval kolem stolku a kouřil, když přinesla, schoval cigarety a zapalovač to kapsy kraťasů a s hrnkem odkráčel na kameny plovárny, kde kávu ve stoje vypil  a hrnek odnesl na ” svůj” stůl.

A co bylo pak, no přece namočení jednoho z triček……

Někdy mezi 120tým a 121. smotkem jsem plovárnu opustila, důvod byl tentokrát prozaičtější, k obědu byla kuřata s brambory pečená v chlebové peci a domácí vanilková zmrzlina :o)