Vánoce se letos vyvíjí docela dobře, včera odpoledne jsme odvedli polovinu Vánočního úklidu, a dneska jsme dorazili tu druhou půlku. Vzhledem k počtu zvířat v domě a faktu, že topíme dřívím v krbových kamnech, nemá smysl uklízet dřív  než maximálně 24 hodin předem.

Povedlo se nám nejen uvařit, ale i pojíst vsedě, což je zejména pro Filipa věc nevídaná, já sice navrhovala, že klidně povečeřím s ohledem na jeho jícen nastojáka, ale nakonec jsme to zvládli vsedě.

Dostala jsem spoustu úžasných dárků, například ručně dělané vizourové sklenice, bohužel mají tak vysoké dno, že se do nich vejde maximálně dvojitý panák:o), téměř Dalajlámovský hrnek na čaj, nádhernou záložku do knihy, Anděla s měděnými křídly, dřevěného koníka na kolečkách, medvídka ve svetru, černý deštník se zlatýma kočičkama do Londýna, kterým se určitě zabiju:o) a spoustu jiných úžasností. Pak ovšem taky červený fotoaparát ( ten mám barvou k notebooku) s velkým objektivem. Ten přístroj mě trochu vyděsil, nejsme přítelem přístrojů, protože mě nebaví číst návody, spíš jim vlastně nerozumím, a svůj “starý” fotoaparát jsem se naučila ovládat teprve nedávno, no ale je pravda, že ten nový dokáže udělat za minutu asi desetinásobné množství snímků, než ten předchozí.

Pak ovšem nastala největší katastrofa ve velké krabici. Ježíšek mi přinesl jakýsi parní vysavač, jehož příslušenství obnáší objemově asi trojnásobek samotného stroje, který není zrovna malý. K příslušenství patří i parní žehlička (jako kdybych žehlila). Tak tento dar ( asi je to trest za  Dalajlámu), jsem musela s díky odmítnout:o).

Nejnáročnější část Vánoc skončila, všichni už usnuli, a já potkala na ČT2 konečně Stinga, v Durhamské Katedrále, který v posledních letech k mým Vánocům neodmyslitelně patří, a uvědomila jsem si, že jak mám ráda teplo a moře, Vánoce bych nejradši strávila v nějakém vyhřátém Irském pubu, no a kdyby tam zpíval Sting se svým multikulturním ansámblem, vůbec by to nebylo od věci:o)

Je úžasné je poslouchat znovu a znovu, on začne tím svým mimořádným hlasem, a všichni ti muzikanti a zpěváci z nějrůznějších koutů světa, se k němu přidávají každý svým stylem, a nakonec  z toho vzejde vždycky úžasná kompozice, bez ohledu na to,. jestli se hraje a zpívá v chrámu, v hospodě, nebo v parku u řeky, zejména když se nikdy neví kdo příjde a na co bude hrát. Miluju tyhle muzikanty a Vánoce s nimi:o)