Na celém širém světě je jistě mnoho míst, které by člověk měl rozhodně vidět, mezi taková místa pro mne patří Londýn. Pořád patří, protože za 3 dny čistého pobytu se toho samozřejmě mnoho vidět nedá.

Vyjížděla jsem s jasným itinerářem toho, co vidět v tom zhuštěném čase rozhodně chci:

Tower bridge, Big Ben, Trafalgárské náměstí, Soho, červený patrový autobus, červenou telefonní budku a Buckinghemský palác.

Říkali znalci, že Big Ben uvidím při troše snahy určitě, ale staré červené autobusy, že už prý nejezdí a červených telefonních budek už je prý rovněž poskrovnu, tyto iinformace jsou však naštěstí nepravdivé:o)

Londýn je obrovské město, nikdy jsem ještě nic tak rozsáhlého neviděla, a aby jo, když se do něj vejde nejméně 8, ale prý i až 10 milionů obyvatel. Díky tomu, že převážná většina domů má maximálně 3 až 4 poschodí, je to město velmi světlé a z patra autobusů je navíc vidět široko daleko. Londýn je rovněž město neuvěřitelně čisté a to nejen pokud jde o užší, či širší centrum, naprosto čisté jsou i okrajové čtvrti, a to iy ty o kterých se dá říct, že v nich žije převážná většina barevného obyvatelstva. Čisto je v autobusech, čisto je v nástupních stanicích i na nástupištích všech nadzemních i podzemních drah, čisto je i v jejich vagónech.

Londýn je rovněž poměrně drahé město, zejména pokud jde o ceny dopravy a služeb, ceny různých produktů pak odpovídají cenám na které jsme zvyklí z ostatních zemí EU, jenže v eurech, a čím blíž centrům center, tím dráž. Například kafe a mufin ve Starbags půl kilometru od Parlamentu vás příjde cca na 2 stovky. Na druhou stranu nutno poznamenat, že ceny potravin a nápojů na letišti jsou proti Ruzyni zhruba poloviční.

V prvním a druhém lednovém týdnu se údajně v Londýně odehrávají největší slevy oblečení, je to pravda, například v obchodním domě Harrods určitě bylo možné koupit boty po 70ti% slevě za 120 i 100 liber, gumové vietnamky se Swarovského komponenty po slevě za 150 liber, MaxMara nabízela například moc hezký kašmírový plášť za 1.500 liber, ale třeba Hermes neslevňoval vůbec,  nejlevnější šála byla beze změn za 1.350 :o) .

Vůbec nejstrašnějším příběhem Londýna je pro mne doprava, netuším za jak dlouhou dobu bych se zorientovala v síti dopravy podobné našemu Metru, tipovala bych to tak na měsíc, než bych se zorientovala kam chci jet a kde musím přestoupit, na další měsíc pak to, abych nastoupila ve správném směru. Pokud jde o dopravu autobusovou, nejméně měsíc na to, abych šla na zastávku ve správném směru, za 4 dny se mi ani jednou nepodařilo vydat se správným směrem, ale možná to bylo i tím, že jsem nedávala moc pozor:o) .

Nakonec jsem se ale neztratila ani poslední den, kdy jsem musela sama vlakem na letiště, našla jsem v tom chaosu na 1. pokus i správnou odbavovací přepážku, dokázala si koupit jídlo, našla východ ke všem ” gejtům”, pak i ten správný “gejt” a nakonec i správné letadlo v kterém jsem si dokázala koupit vodku:o), vše díky své upachtěné němčině.

No a co jsem vlastně všechno viděla, tak to si budete muset přečíst příště….