V neděli je v Londýně otevřeno prakticky všechno, když říkám všechno, myslím tím sámošky, obchodní domy, malé obchody, zavře si jen ten, kdo zřejmě ví, že by k němu o víkendu stejně nikdo nepřišel. Žeby v Anglii neměli odbory?

V neděli dopoledne jsem popojeli autobuse rovnou z domečku až k tomuhle krásnému místu, jak se jmenuje, tak se jmenuje, já to zapomněla, ale nezoufejte, buď si vzpomenu, nebo se zeptám, nebo mne možná někdo z čtenářů doplní:o). Zkrátka a dobře krásná venkovně vnitřní tržnice se vším možným, včetně kavárnniček a galerií

Poté, co jsme pak udělali několikakilometrový okruh, došli jsme plynule až do kýženého bodu T, tedy na Trafalgar square, tedy Památníku bitvy u Trafalgaru, jehož ústředním momentem je pomník Admirálu H. Nelsonovi, který je zde údajně pochován v lodním stěžni, ovšem od Trafalgaru ho do Anglie prý transportovali v sudu s brandy. Náměstí je monumentální a je to jedno z mála míst, přes které nejezdí automobily.

Když pohlédnete na toto prostranství, ten pomník, myslím, že je naprosto zřejmé, jak si dokáže Anglie považovat svých hrdinů, bez ohledu na to, jak kontroverzní bytosti to jsou.

Lvové střežící samotný pomník jsou čtyři a jsou odliti z děl v bitvě  poražených Francouzů.. Jsou nádherní a převelicí, muselo být hodně těch děl, samozřejmě i těch Francouzů.

No a z Náměstí Trafalgárského na náměstíčko Picadilly Circus, překvapivě malý prostor s ústředním bodem, sochou Erose, první sochou anděla vyrobenou z hliníku. Picadilly Circus je pro Londýňany podobné místo, jako pro Pražany Václavák, kdo se chce určitě s někým potkat, domluví se pod ocasem, tedy pod Erosem, jen mi není jasné, jak se tam všichni vejdou:o)

A pak jsme začali hledat Soho, což byl trochu “překladatelský oříšek”, ale nakonec jsme tu hlavní ulici Čínské čtvrti našli, a bylo to  největší Londýnské zklamání, ani v jednom bistru neprodávali jídlo do papírových krabiček:o(

Ze Soho jsme plynule přešli do “největší nakupovací ulice” Ofxord street, obchod vedle obchodu, do žádného jsme nešli a nic jsme nekoupili, vlastně šly -překontrolovat ceny k Marksovi, byly podobné a měli tam nádherné kašmírové svetry v neskutečném množství druhů, bohužel, žádná barva mi nebyla vlastní.

No a na závěr dne, v podzemí, George Clooney :o)