než si toho koně nechávat za každou cenu.I přesto, že nejsem příznivcem prodávání domácích zvířat, s názorem shora jsem se musela ztotožnit.

Jana se chce věnovat převážně parkurovému sportu, krom toho času má čím dál tím míň a my dva na Abby prostě nestačíme, resp., nejsme ji schopni poskytovat to, co potřebuje nejvíc, hodně aktivit a málo času na dělání kravin.

Abby potřebuje řád, a to jak pro svůj tělesný, tak psychický vývoj, když ten řád nemá, dělá kraviny, proráží elektrické ohradníky i dřevěné ohrady z chmelničních kůlů, pro její váhu, sílu a nedostatek pudu sebezáchovy prostě není problém žádný problém:o). A tak ji začala Jana s Filipem před pár měsíci inzerovat.

Většině zájemců vadil její nedostatečný původ, některým pak vada, zřejmě vrozená, občasné vyskakování kolenní čéšky v pravé zadní. Někteří zájemci vadili nám, zejména ti, kteří ji chtěli zapřahovat do nějakých vozíků, ale i ti, kteří trvali na průkazu původu, případně jim lehká vada nohy vadila jen do výše poskytnuté slevy.

Nakonec před měsícem přijeli zájemci až od Karlových varů, chtěli Abby jako společnici pro svou 6ti letou klisnu stejného plemene, zajímal je víc zdravotní stav, než průkaz původu, nabídli přijatelnou cenu ( takže jsme na ní prodělali zhruba jen 30 tisíc :o)) ), a tak jsme se dohodli, že si Abby vezmou na měsíc k sobě, nechají jí odborně vyšetřit na vlastní náklad koňským orthopedem pravou zadní, a s ohledem na výsledek vyšetření se uvidí, zda odjela jen na tábor, nebo na trvalo.

No a tak jsme se dnes ráno na nějaký čas rozloučily, bylo mi to líto, slzu jsem nezamáčkla, ale utřela, a teď už nezbývá než doufat, že bude spokojená, když

se za měsíc vrátí,

když se už nikdy nevrátí.